pro Tethys sepsala Alena T.
.:"MOZAMBIKÍÍÍ" křičel do mikrofonu drobný černoušek a s ním celý narvaný lokál. Bylo to v Maputu v Afrika Music Baru. A ten drobný černoušek byl temperamentní Tony D´Jungo, který měl úžasný africký rytmus v těle.
Cesta do Mozambiku za potápěním je trochu delší. Z Johannesburgu do Maputa trvá celý den. A další den pak cesta z Maputa do Tofo. A právě v Maputu, po úmorné celodenní jízdě autobusem, jsme se odměnili návštěvou výborného music baru. Bubnovali jsme do stolu s Tonym a Tomášovo zaujetí pro africkou hudbu Tonyho fascinovalo natolik, že mu nabídnul bubínky a chrastítka a Tomáš si zahrál s černou kapelou. Byl ve svým živlu, kdo ho znáte, víte o čem mluvím. A ty černý gazely!!! Vlnilo se jich tam po lokále plno, pánové si mohli oči vykoukat. Jaké ale bylo překvapení, když jedna z gazel začala balit mě!!!
Pobřeží Tofo je písčité, pláže dlouhé, moře teplé, turisté žádní. Ubytovaní jsme byli v komplexu Albatros. Chatky zhruba pro 6 lidí, kuchyňka a postele s nebesy - s moskytiérou. V komplexu je restaurace a bazének. V bazénku se pije pivo a voda má 34 stupňů. Dá se koupat i o půlnoci, kdy voda trochu zchladne. Tak na 30 stupňů. Potom se pije slivovice a za svitu hvězd se řeší vzdálená politická situace v Česku. A čím je tý slivovice víc, tím je ta situace směšnější. A další kouzelná chvíle? Plné břicho čerstvé ryby z grilu, vychlazené pivo, kešu oříšky, pohodlné křesílko a Tomáš s kytarou......
Pivo stojí 35 Kč, jídlo cca 100 Kč (např. čerstvá ryba redfish). Obrovský talíř plný ryb, krevet, langusty a jiných mořských překvapení stojí pro dva 500 Kč a nasytí i 3 jedlíky. Od podnikavých mozambických hochů na pláži se dají koupit čerstvé ryby a před chatkou na grilu připravit. Kuchyňka je vybavená nádobím, česnek, olej a ostatní potřebné potraviny se dají koupit na trhu u pláže. Tam taky kojící černošky nabízejí ovoce. U báze je příjemné bistro, kde je možné posnídat, poobědvat a prospat se na pohovkách. Dva hloubkové ponory, jedno pivo a jste šťastní. A máte ji levnou. Pouze pak výstup do schodů k apartmánům je zkouška pro ocelové muže. V Mozambiku je totiž v březnu docela teplo.
Pokud večer dostanete chuť na koktejl, eventuelně taneček, tak směle na romantickou procházku po pláži se zakončením v Dino´s Baru. Vyberete si asi z 30 různých koktejlů v ceně cca 100 Kč za jeden.
V bistru je možné směnit dolary za místní meticaly. Po výměně je z vás milionář, 1 koruna je zhruba 1000 meticalů. A nově je kousek od báze dokonce internetová kavárna. Ale já jsem nakonec neuspěla. Poprvé jim to padalo, podruhé měli zavřeno protože rekonstruovali a potřetí nešel proud. Redukce do zásuvek nejsou třeba, v chatkách jsou evropské koncovky.
Diversity Scuba je 5 minut chůze od pláže. Veškerá výstroj zůstává po celou dobu na bázi, stačí si jen přestrojit lahev a vše ostatní obstarají místní. Bylo nás 24! Rozdělili nás do dvou člunů a na člunu samotném ještě do dvou skupin, takže pod vodu jsme skákali v 6ti. Lokality a časy nástupů jsou vypsány na nástěnce a vše je naplánováno tak, že si skupiny nepřekáží ani na bázi ani ve vodě. Každá skupina má svého divemastera. Naše Greta brzy poznala, že se o nás moc starat nemusí a nechala nás žít. Vše probíhalo naprosto v klidu a bez konfliktů. Naložený člun odvezou na pláž a tam si jen hodíte malou rozcvičku svalů v podobě odtlačení naloženého člunu z pláže na vodu. Návrat v podobě divokého nájezdu rozjetého člunu přímo z moře na písek je úžasná záležitost. Báječně se při tom ječí.
Mozambik, to jsou manty a velrybáci. To jsme všichni čekali. První ponor nic, druhý ponor zase nic.... Tomáš smutný, brňáci nevrlí..... A pak to přišlo. Ty skvělý manty připluly, tančily u nás, ukazovaly svá břicha, doširoka otvíraly tlamy a sály plankton. A pak už byly snad při každém ponoru. Lokality Galleria nebo Manta Reef nikdy nezklamaly. Při posledním ponoru jsme byli s jednou rozvernou mantou čistého času 20 minut. Nahoře se moře zlověstně vlnilo, ale dole byl klid a ráj a manta nám neúnavně stále dokola předváděla svoji show.
Ale i ostatní ponory byly nezvykle barevné. Často jsme si říkali, že musíme začátek ponoru proběhnout rychleji, abychom mohli být déle na čistících platech s mantama, ale téměř pokaždé jsme se zasekli. Například u hejna visících ryb. A nepohnuly se. Najížděla jsem opatrně do nich a měla jsem je 5 cm od masky, než otráveně odpluly. Kanicové bramboráci vyloženě pózovali fotografům. Stačilo "přilehnout" vedle a fotečka jako lusk. Langusty napáskovaný vedle sebe, murénky vykukovaly i po třech a největším miláčkem byl žlutý rozedranec, představující houbu. Houbu plnou jedu. A když jsme objevili obrovskou oranžovou španělskou tanečnici, Tomáš s foťákem u ní byl asi 10 minut a nemohl se odtrhnout. Bylo to na lokalitě Praia da Rocha a tamní skalní proplouvačky mě fascinovaly. Byl to labyrint, kde na každém rohu číhalo překvapení v podobě krevetek, hejna klipek, chobotnic .....
Na Manta Reefu hned po zanoření slyším Tomáše, jak volá do automatiky. Za mnou plave obrovský kytarovec. Bylo to neskutečný, jako ve snu. Majestátný, jen tak, jakoby nic, bez zrychlení, prostě proplul kousek od nás a zmizel. Viděla jsem ho vůbec?
Velrybáky jsme občas potkali při cestě na ponor nebo z ponoru a šnorchlovali jsme s nima. Jednou jsme jeli z prvního ranního ponoru a člun se musel velrybákům doslova vyhýbat. Jel slalom. Tak jsme se rozhodli, že odpolední ponor zrušíme a budeme s nima šnorchlovat. Bylo to nádherný. Celkem jsme jich viděli dobrých 10. Hned v úvodu dva najednou, s jedním jsem plavala a druhý nám křižoval cestu. Bylo to dilema ke komu se přidat, koho sledovat dál. Na jednoho velrybáka jsem z člunu skoro skočila, v poslední chvíli jsem ho zblejskla těsně pod sebou. Měla jsem jeho tlamu asi 5 cm od kolena. A když jsme plavali už asi za osmým obrem, slyším zase Tomáše jak nahlas ukazuje za mě. Byla tam u hladiny manta a nasávala plankton. Opět dilema koho sledovat. Velrybáka nebo mantu? A když manta odplavala, slyším Tomáše potřetí. Ukazuje dolů ke dnu (asi 10m), plavala tam siba. Prostě nádhera, nikdy jsem ve vodě tolik rozmanitých velkých zvířat najednou neviděla.
A suchozemský zvířata? Náš kamarád, šváb Pepa, ten nás malinko trápil v apartmánu, hlavně Míšu. Ale ještěrky se pilně staraly o odchyt. Velkých brouků je vůbec v Mozambiku docela dost. Petr se skamarádil s obrovskou Julčou a drželi se za ruce skoro celý večer. Ale nejvíc otravují komáři. Kdo je náchylný na štípance, musí se hojně zásobit sprejem. Moskytiéry na postelích mají svoje opodstatnění a brát Malaron proti malárii je asi docela rozumné. Místní divemasteři už ho neberou a malarii dostanou každou chvíli. Pro ně už něco jako chřipka.
Na pláži moc turistů nenajdete. Řekla bych, že je tam víc místních než turistů. Ale ti vás odchytí neomylně a nabízejí náramky se škebličkama, kešu oříšky, klobouky, škeble, ryby..... Zvou vás na trh s šátkama, obrázkama, dřevěnýma uměleckýma výtvorama.... "My name is Robin (Marcellino, Tony...), don´t remember my name!" Slyšíte každý den několikrát. A musíte slíbit, že si zítra zboží koupíte od něj, od nikoho jiného!!! Oficiální řeč v Mozambiku je portugalština. Umíte-li španělsky, tak stačí trochu šišlat a základy portugalštiny umíte. Ale kluci na pláži umí výborně anglicky. Máte-li doma nebo v práci nějaké přebytečné tužky nebo jiný lehký reklamní materiál, neváhejte a vemte ho s sebou. Za tu nesmírnou radost místních dětí to opravdu stojí. Z obyčejné propisky se Robin tak radoval, až poskakoval nadšením. V jihoafrickém Nelspruitu jsem koupila pár balíčků bonbónů. Pro černoušky. A to jsem netušila, jakou radost udělám. Když jsme se šli projít do místní vesnice, mezi chýše z palmových listí s pečlivě zameteným pískem na dvorku, kde nepotřebují ani proud ani vodovod, obdarovala jsem tam místní děti. Nejdřív se mě bály, ale potom se uslzený očička rozzářily a sponka do vlasů a bonbón byly tou největší odměnou za odvahu přistoupit ke mně a vzít si dárek. A starý tlustý černý mámy z toho měly obrovskou legraci a prohýbaly se smíchy v pase. Takové upřímné projevy radosti a veselí je třeba vidět a prožít si tu bezstarostnost s nimi.
Mozambik je chudý, ale nezdá se, že by místní byli nespokojení a smutní. Žijí si po svém, jak nejlíp umí a je jim fajn. Po cestě kolem pobřeží bylo zděných budov minimálně. Hlavně chýše z palmového listí a plno trhovců. Jen tak, na dece na zemi, vše potřebné k životu. Ale nefotit! Vyjadřují nevoli, když je fotíte. Nežádají peníze, prostě se nechtějí fotit. Snad cítí, že si fotíme to, jak žijí jinak. Mozambik má ještě hodně před sebou, ale moře už má vybavený perfektně. Snad se to nebude měnit v neprospěch té krásy pod hladinou.
:.
Potápění v Mozambiku (aneb Alenka v Mozambické říši divů:-)
