text a foto Tomáš Kotouč
Dále doporučujeme:
• Potápěčská podvodní galerie
Komodo - barevný život korálového útesu, mimozemské makrofotografie..
• Suchozemské fotky převážně z Floresu - tradiční vesnice, rituály...
Další komentované fotky z Indonésie jsou na © yenda.net
:.
Naše letadlo přistává v Labuan Bajo. Asi tu bude nějaká Perla z Labuanu a bude to bájo. No tak to se moc těším, ale potápět bych se asi taky chtěl. Blížíme se ranveji a zní siréna. Jak jsem se později dozvěděl, má odehnat z ranveje pasoucí se kozy, na letišti je totiž travička nejvoňavější. Siréna ale poslední dobou nestačí a tak se ještě těsně před letadlem řítí chlapík na fichtlovi a troubí. Vystupujeme z letadla, v letištní hale velikosti telefonní budky přelezeme hromadu cihel a jsme tu. Na ostrově Flores v souostroví Malé Sundy, městečku Labuan Bajo. Za týden se nalodíme na jachtu Mona Lisa a vyrazíme za podvodními krásami, ale to počká, nejprve prozkoumáme Flores.
FLORES
Ostrov Flores je zelená perla Sund. Zatímco okolní ostrovy jsou žluté a vyprahlé, Flores díky svým vysokým horám, které zadržují mraky je úchvatně zelený. Nedotčený deštný prales pravidelně střídají rýžová políčka nebo dosud aktivní vulkány vysoké až 2.500 m.n.m. Míříme do centrální části ostrova, do oblasti kolem města Bajawa. Ta je sice od Labuanu vzdálená cca 150km, ale cesta trvá celý den. Řidič jen vzácně přeřadí na trojku, protože silnice se kroutí jako had a profil připomíná horskou dráhu. Do Bajawy přijíždíme už za tmy a ubytováváme se v hotelu Elizabeth s ratingem 1/8*. Zvířátka celou noc příjemně šustí a voda z roury, které se říká sprcha kape pořád stejně, naprosto nezávisle na poloze kohoutku. Nebo to byla páková baterie? Už si to prostě přesně nepamatuju.
To si nestěžuju. Naopak. Já to mám prostě takto rád. Myslím, že dokonalost a kvalita, je přímým nepřítelem inspirace a fantazie. Poté, co nám v Hradci opravili nádraží, už to taky nějak není ono. Těším se na ráno, až vyrazíme do horských vesnic Tollila a Gurasina, podebatíme s lidmi a ochutnáme nová jídla.
Vítá nás Bena. Úchvatná komunita vypadá přesně tak jako před dvěma tisíci lety. Údajně se jedná o jednu z nejdéle permanentně osídlených osad na Floresu. Dřevěné chaloupky s doškovými střechami svými tvary napodobují vulkán Gunung Inerie, který se tyčí nad námi. Jsou terasovitě rozprostřeny kolem plošiny, kde se konají náboženské obřady. Sem nedorazil ani islám, ani křesťanství. Všude se tyčí bůžci znázorňující mužské a ženské pohlaví a při slavnostech se tančí, jí, pije arak (auuu) a obětují hospodářská zvířata. Ale přece jen vidíme, že turisté dorazili i sem. Pomalu se k nám trousí místní obyvatelé a nabízejí své výrobky, látky, sošky nebo jen skořicové tyčinky. Loučíme se a pokračujeme dál, do centra národa Ngada.
Gurasina se vizuálně neliší od Beny. Dřevěné chaloupky, terasy, náboženské symboly ngadhu a bhada. Vítá nás Kepala Desa, čili náčelník vesnice a ukazuje kde budeme spát. Je to na verandě jeho domu, která je ovšem naprosto nechráněná vůči hmyzu a to vzbuzuje naše obavy, protože nemáme stany, ani moskytiéry. Jaké je ovšem ráno naše překvapení, že nepřiletěl jediný komár! Gurasina pomalu proniká do našich srdcí. Každý si volíme svůj vlastní program a mizíme do okolí. Já se toulám s foťákem kolem chaloupek a sleduji každodenní činnost nádherných prostých lidí, tak evidentně spokojenějších, než nositelé nabručených obličejů, mačkajících se každodenně v metru cestou do práce. Mám již něco nacestováno a jen tak něco mě nepřekvapí, ale lidé Ngada jsou mimořádní. Vzpomínám na nepřátelství guatemalských Mayů, když spatřili foťák, ale zde nevadím. V každé chaloupce jsem host s nekonečnými právy a hostitelé jsou nezištní a veselí. Přes den jsou přítomny hlavně ženy, muži pracují na okolních polích. Vesnice nádherně voní! Na centrálních prostranstvích se suší desítky druhů koření, kterému dominuje hřebíček.
Pohoda je pojednou narušena příchodem lidí z vedlejší vesnice Tollila. Aniž bychom to tušili, přišli, aby pozvali sousedy z Gurasiny na významnou oslavu. Náš Kepala Desa operativně zařizuje, abychom se mohli také zúčastnit. Stoupáme úpatím vulkánu do ještě více odlehlé Tollily. Postupně se dovídáme co se vlastně děje. Před několika lety se tollilský šaman rozhodl opustit vesnici a odejít meditovat do hor. Nyní se po několika letech dobrovolné izolace vrátil a pro vesnici je to tak významná událost, že plánuje oslavu, jaká se zde neodehrála již 50 let. Máme to sakra štěstí!
Tollila je opět velmi podobná Beně a Gurasině nezaměnitelným rukopisem dávného architekta. Posedáváme po verandách domů a čekáme až začne zatím jen tušený šrumec. A je to tu. Zástup nese spoutané prase, kterému je po chvíli rituálně rozetnuta hlava. Z prasete vytéká směs krve a mozku, která je zachytávána do bambusových nádob. Je to první chod. Prase je ohněm zbaveno štětin a bleskově uvařeno v kotlích. Dostává se i na nás, ale nejsme rádi. Už z Gurasiny víme, že tohle vepřové menu není žádná pochoutka. Je zabito další prase a přichází hlavní chod, velký býk. Je uvázán za rohy mezi dva provazy. Pomalu je obklopen významnými muži obou vesnic a hlavní úkol zabít býka připadl mladému chlapci v pestrém tradičním oděvu. Je to snad nástupce starého šamana? Nevíme. Obřad vrcholí a ve finále kluk zkušeně protíná býčí hrdlo velkou mačetou. Býk klesá a opět je sbírána prýštící krev. Pomalu se loučíme z Tollilou, s tátou z Gurasiny a míříme zpět do Labuan Bajo. Mezi zážitky z kraje Ngada se již pomalu vkrádá těšení na potápění v národním parku Komodo.
Ale ještě nejsme v Labuanu. Náš řidič pojednou zastavuje v malé vesnici, kde se před každým domem tyčí podivné zařízení s hořícím ohněm. Jsme ve vesnici palíren araku. Nádherná mladá maminka nám stáčí do několika PET lahví a takto vybaveni pokračujeme dál. Cesta začíná být dlouhá a tak brzy a logicky zazní: Kde je ten arak? Jdem do něj. Už nevím kdo se napil první, ale určitě se tvářil stejně jako my ostatní. Arak je prostě strašnej. Ne, je příšernej. Ne, arak je postrach, duch, woodoo, zombie, gilotina, arak je velký AUUUUU. Bojovali jsme, říkali si že si třeba zvyknem, ale nepomáhalo nic. Arak s námi vyplul na moře, arak je dodnes doma v našich lednicích, arak je... au.
KOMODO
Jsme na lodi. Posádku tvoří Indonésané všech možných původů i náboženského vyznání. Vše řídí neuvěřitelná bílá žena z Irska - Deirdree. Říkáme jí prostě D. D pije arak a nešklebí se. D dělá 6 ponorů denně, umyje všechno nádobí, vytře palubu, namočí si palačinku do chili a zapije to arakem. D je ďábel. Pár slov ke Komodo. Nachází ze v srdci Malých Sund, které jsou považovány za oblast s největší mořskou biodiverzitou na světě. Není tu tolik velkých ryb a žraloků jako ve východním Pacifiku, ale druhová pestrost menších ryb i bezobratlých je neuvěřitelná. Každý útes je jako atlas. Marně přemýšlím jaká ryba mi tu chybí, ale žádná mě nenapadá. Na ostrově Komodo a Rinca žijí světoznámí draci, varani komodští. Jsou to největší ještěrky světa, dlouhé přes 3m a dosahující váhy až 160kg. Varani a bohaté moře zařídili, že národní park Komodo je dnes rovněž místem světového dědictví UNESCO. Díky tomu jsou dnes korálové útesy chráněny před největší hrozbou indonézských útesů - lovem ryb dynamitem.
Poslechli jsme průvodce Lonely Planet a dali přednost o trochu menšímu ostrovu Rinca před Komodem a asi jsme udělali dobře. Šance pozorovat varany je na Rince určitě větší. Vystupujeme na molo a hned za ním je první varan. Další se potuluje kolem stanice rangers a další vylézá z latríny! Tři obrovští leží pod domorodou kuchyní, kde se vaří pro rangers. Všechny domky jsou na vysokých kůlech a je jasné proč. V doprovodu průvodce vyrážíme na dvouhodinový trek ostrovem. Příroda je tu úplně jiná než na Floresu, více suchá, ale jaksi mimozemská. Štíhlé palmy spolu s varany vytváří dokonalý jurský park. Máme štěstí. Narážíme na mršinu buvola, na které hodují dva varani. Nevěnují nám pozornost a nás stejně nikdo nemusí přemlouvat, abychom dodržovali útěkovou vzdálenost.
POTÁPĚNÍ
Vody Komoda skrývají nádherná potápěčská bohatství, ale i zrádné proudy, které se rodí náhle a dosahují síly horských bystřin. Některé lokality nejsou top kvality, ale některé patří bezesporu mezi to nejkrásnější, co jsem v životě viděl. Nikdy nezklamaly nočňáky. I lokality přes den trochu nudné, v noci ožívaly kraby, langustami, krevetami a dokonce mořskými koníky a jednou jsem narazil i na ghost pipefish. V následujících řádcích zmíním lokality nejlepší, které mě uchvátily a doufám, že se na ně zase brzy vrátím.
CRYSTAL ROCK
Takto si představuji dokonalou korálovou lokalitu. Množstvím žraloků ji překonal pouze Castle Rock. Jak jsem již psal, marně dumám, jaké ryby indického oceánu tu vůbec chyběly, asi žádné! Chrochtalové, chňapalové, bodloci, neuvěřitelně druhů klipek a pomců, perutýni, kranasi velcí, velkoocí i modroploutví, ježdíci, čtverzubci, murény, dokonalé akvárium. Občas proplul plachý žralok černoploutvý a pod korály se schovávala miminka žraloků lagunových. Bez přehánění, jedna z nejlepších lokalit světa.
CASTLE ROCK
Stejně ryb jako na Crystal Rock, ale více žraloků. Téměř každý ponor jsme pozorovali asi 4 žraloky šedé útesové, více než 10 žraloků lagunových, někdy neobvykle velkých, nejméně zde bylo žraloků černoploutvých. Nacházejí se zde i takové makro rarity, jako je malá muréna nosatá.
KARANG MAKASSAR
Zdánlivé nic. Bílá mělká planina korálové sutě s občasnými korálovými ostrůvky. Občas propluje žralok černoploutvý. Ale tato planina je obrovskou čistící stanicí mant. Při prvním ponoru jsem zde nenarazil na žádnou, ale při druhém jsem zažil opravdové mantí inferno. Už na lodi jsme tušili co se bude dít pod hladinou. Manty se válely na hladině a byly všude. A to jsme netušili, že více mant je ještě pod hladinou. Odhaduji, že ten den se vyskytovalo na této lokalitě asi 30 různých mant. Mírný proud mě driftoval jakoby zasněženou plání a já stále potkával a opouštěl manty. Ty se většinou držely nad korálovými bobany a vystavovaly svá těla pyskounům čističům.
BATU BOLONG
Této lokalitě se také říká Current City a tím je řečeno vše. Proudy zde bývají opravdu ďábelské a potápět se lze pouze v závětří útesu. Když se přiblížíte hraně kudy teče voda oceánu, spatříte ryby, kterým proud láme hřbety a posílá je do nekonečné hloubky pod stěnou. Pravidelně se zde vyskytují žraloci lagunoví, siby skvrnité, želvy a hejna kranasů.
CAULDRON
Nádherná, zajímavá a těžká lokalita. Úzký průliv mezi ostrovy, kde se moře těsná do malého prostoru a vznikají tak opět silné proudy. Uprostřed je jakoby hlubší bazén, kde proud přece jen zmírňuje a zde číhají velké pelagické ryby jako kranasi obrovští, či žraloci lagunoví. Pokud se dokážete udržet nahoře na hraně bazénu, můžete zažít to, co jsme zažili my. Tato skutečná bystřina funguje jako Matějská pouť pro mladé manty. Prostě si sem připlouvají hrát do proudu. Jsou to dorostenky o rozpětí ploutví kolem 1,5m a jsou nádherné. Vypadají jak papíroví draci na podzim vlající ve větru. My potápěči jsme se vší silou zuby nehty drželi skály a ony si s vrcholnou elegancí prostě jen tak hrály.
Nádherný Flores, úchvatné Komodo, strašný arak..., prostě bájo
