Tethys - potápění v pohodě - Manty a šediváci na Palau - Palau 2011 očima A. Talafúsové

napsala Alena Talafúsová

"Kdy už budou ty manty?"... zlobili jsme stále smutnějšího Tomáše. Na místním Manta Pointu, tedy na lokalitě German Channel, jsme byli už třikrát a nebyl tam ani kousek. Byla tam jen hromada organizovaných Japonců.

"Dnes jedeme na Devilfish City, tam manty budou", odvážně prohlásil Tomáš předposlední den potápění. A tak jsme vyrazili, trochu s nadšeným očekáváním a trochu se skepsí, že se asi mant na tomhle potápku nedočkáme ....

Fičíme si to loďkou po rovné hladině a moje oči hypnotizují horizont. Je to pro mě pokaždé obrovský zdroj pohody a vyrovnanosti. Vnímat moře, slunce, vítr, slaný vzduch.... Přimhouřenýma očima sleduju dálku, létající ptáky..... a najednou mám oči dokořán, co to bylo? Cosi se v dálce vymrštilo nad hladinu jako kus deky a pláclo se to zpět. TO SNAD BYLA MANTA!! Ještě na Devilfish City nejsme, ale loďka zpomaluje a všichni se vzrušeně rozhlížíme. Místo dalšího výskoku nás ale čeká jiné překvapení. Kousek od lodi se pod hladinou objevuje stín, dva stíny, tři.... "Manty jsou pod lodí", křičí Tomáš. "Vidím jich pět, vidím jich deset.... jsou jich mraky!!!! Do vody na šnorchla! Potichu, honem!!"

A už se kulím z lodi dolů a mám jich pod břichem určitě dvacet, vidím hřbety, ladné pohyby křídly, připlouvají další, je jich 30, 50 nebere to konce.... to chce lahev, musím k nim dolů s lahví....

Bleskurychle zpátky do lidi, bleskurychle se strojím a sama, jako první, padám do moře. Manty mezitím zmizely. Plavu v 15 m a nevím kam, všude kolem je modro, planktonové modro. Metelím si to dopředu, hlavu si můžu vykroutit, kde tady v tom nekonečnu manty najdu?... Našly si mě samy. Najednou jich kolem mě bylo určitě 50. Nešlo to spočítat. Nejdřív jsem se držela zpátky, ale připlouvaly ke mně stále blíž, točily kolečka těsně přede mnou. Břichem se mi skoro otíraly o masku. Oni si snad se mnou chtějí hrát!! A už létám s nimi, točím kolečka a nejraději bych filtrovala plankton. Jsem přesvědčená, že je bavím. Nevadí jim moje těsná blízkost. Mám mantí oko asi 20 cm od mého a takhle intimně si tu spolu tančíme modré blues. A kousek vedle je břicho další kámošky, žábry doširoka otevřené, vidím detailně každou skvrnu. Tančím s nimi až se mi z toho točí hlava ....Je to snad sen? Probudím se za chvíli celá zpocená na posteli? Ne, ne, tohle je opravdu nádherná realita. Mantičky moje, já vás miluju!!!

Tak jako se objevily byly najednou pryč. Pohrály si se mnou a odpluly. Kde jsem? Nemám ponětí. V 15 metrech, za sebou 15 minut ponoru a vůbec netuším, kterým směrem je loď. Manty mě oblouznily jako mořské víly a pak zmizely. Plavu dál prostorem, sama v planktonovém modru ..... našel si mě Clint a odvedl zpátky ke skupině ostatních potápěčů. Tam jsme se ještě asi 40 minut kochali dalšíma mantama, které připlouvaly a odplouvaly. Mezi bílými břichy jsme viděli i kompletně černé druhy, s černým břichem. Připlouvaly po třech, po pěti a občas mezi nimi byly dvě manty těsně nad sebou. To byl pár připravený se spářit. Samec je menší a pronásleduje samici těsně nad jejím hřbetem a když nastane ten okamžik, přidrží se křídla samičky, podsune se pod ní, břicho na břicho a jde se na to. Za pohybu, krásná souhra .... Tuhle intimitu jsme ale neviděli, manty tady byly hlavně na hostině. Filtrovaly svůj plankton s požitkem a radostí.

Přála jsem si vidět, jak manta vyskočí nad hladinu. Dokáže při pohybu vyvinout značnou rychlost a tak se vymrští ven. Hodně takto vyskakují mláďata, třeba i 2-3x za sebou. Předpokládá se, že je to určitá hravost, ale mluví se i o tom, že takto manty z těla odstraňují parazity. Stejně jako se podobné chování vysvětluje například u keporkaků. Taky bylo pozorováno, že rodící manta vymrštila nad hladinu své mládě. To je uvnitř matky srolované jako rohlík a při porodu ho samice prudce vypudí z těla ven, kde se teprve rozvine do šířky.

Manty jsou ovoviviparní, tedy jejich embrya se vyvíjejí v těle matky, ale nejsou s ní nijak spojeny. Jsou živi z vaječného žloutku a po jeho spotřebování požírají vajíčka, která samice neustále produkuje. Občas může docházet i k sežrání slabšího již vyvinutého embrya. Výsledkem je, že se rodí jen málo mláďat, obvykle jedno nebo dvě v jednom vrhu. Po 12 měsících těhotenství. Rodí se v mělké vodě, kde mláďata zůstávají do doby než povyrostou a budou moci čelit nepřátelům ve volné vodě. Bohužel, mladé manty jsou snadnou a častou kořistí velkých žraloků, ale mají výhodu, že rostou poměrně rychle. Při narození měří asi 125 cm v rozpětí křídel a během prvního roku tuto velikost zdvojnásobí. Když samci dosáhnou rozpětí křídel 4 metry jsou dospělí, samice se mohou pářit při šířce pěti metrů. Neví se přesně, kolika let se manta dožívá, předpokládá se, že zhruba 25 let.

Naši mantí nadílku na Palau tvořily hlavně samice. A zdálo se, že jim naše společnost několika potápěčů nevadí. Sice se u nás nezdržovaly v takovém hejnu, jako jsem to zažila, když jsem byla v moři sama, ale jedinci se kolem nás stále točili a dokonce se zdálo, že vyhledávají bubliny. Snad k masírování břicha?  Ale je třeba dávat pozor, aby bubliny nezasáhly jejich oči, protože by je mohly poškodit. Stejně tak by potápěč neměl na mantu nikdy sahat i kdyby blízkost byla sebelákavější. Jakýkoli lidský dotek odstraní z kůže manty sliz, který ji chrání před mořskou infekcí. Ale to se ostatně týká všech mořských tvorů. Lidský dotek může jedině uškodit.

Na našich mantách jsme mohli pozorovat několik štítovců, remor. Ty mají první hřbetní ploutev přetvořenou v přísavný disk a tím se přichytí na tělo manty a tak se vozí, požírajíc jednak kolem plující ryby a jednak parazity v kůži manty. Zdá se tedy, že jde o přátelské soužití, ale pokud je remora přisátá intenzivně a delší dobu, poškodí kůži manty a zůstane jizva zbavená pigmentu a ta je náchylná na infekci.

Když jsme se vrátili na bázi, našemu vyprávění nikdo nevěřil. Tomášovy fotky ale byly důkazem. Jak se ta úžasná nová lokalita teď bude jmenovat. Czech Point? Kóta Point? Tethys Point?

Potápění na Palau se tímto změnilo v cosi naprosto výjimečného. To moje prvotní setkání s hejnem  mant, kde jsme byly jenom já, manty a moře, to mi z mysli už nikdo nevymaže, budu s nimi tančit ve vzpomínkách znova a znova .... A přidám-li k tomu šediváky, z Palau se stává téměř jedničková akce.

Žraloky šedé útesové jsme si užívali hlavně v proudech na hranách útesů. Naše první "zahookování", tedy uchycení se v proudu na hraně reefu za hák, bylo trochu dramatické. Na lokalitě Peleliu Cut byl opravdu hodně silný proud. Můj podomácku vyrobený hook to téměř natáhlo. Vláli jsme tam všichni jako prapory a proud byl tak urputný, že tam nevydrželi ani šediváci. Ale další hookovací pointy už byly v pořádku. Je zvláštní, jak se žraloci projíždějí vždy na jednom a tom samém místě v rozmezí cca 20 metrů. Je to jakési jejich dostaveníčko? Údajně by to mělo být defilé samic připravených k páření. Jakási promenáda adeptek na sex. Je fakt, že jsem mezi nimi samce neviděla. Samý ženský.

Když jsme chvíli nehnutě, nás 10 nafoukaných potápěčů, viseli v prostoru, stali jsme se vcelku nerušivou součástí útesu, "seděli" jsme v první řadě a před námi na jevišti líně kroužilo 20 žraloků. Šedivák je důstojný, čistý, možná trochu pruďas, ale tady na reefu je pánem a má právo si svůj prostor ohlídat. Když projížděl pár metrů ode mne, jeho kočičí oko mě jasně monitorovalo, ale moje nadšené oko toho krasavce monitorovalo stejně intenzivně.  A když na jevišti účinkovalo asi 10 šediváků, množství ostenců a chňapalů a mezi tuhle sestavu se vmísily ještě dvě siby, měla jsem chuť v hledišti tleskat.

Palau žije z turistického ruchu, hlavně z potápění. Jako jedna z prvních zemí pochopilo ekonomický význam ochrany moře a dává přednost turismu před rybolovem. Potápěči přímo přispívají k ochraně útesů placením poplatků, které povolují vstup do lokalit. Ve výsostných vodách Palau je zakázán lov všech druhů žraloků a na potápěčských lokalitách je zakázán jakýkoliv rybolov. Výsledkem je snad nejzdravější populace šedých útesových žraloků na světě a opravdu bohatý mořský život. A já přidávám – největší seskupení mant široko daleko.

U zrodu ochrany zdejších vod stál Ir Dermont Keane. Na Palau přijel poprvé v roce 1995 a poté, co zaznamenal více než 50 lodí, na jejichž lanoví visely ploutve, mu bylo jasné, že pokud mají mít žraloci šanci na přežití, musí se začít vytvářet rezervace se zákazem jejich lovu. Rozhodl se této myšlence zasvětit svůj další život. Zpočátku měli místní obyvatelé k jeho snahám chránit žraloky výhrady, protože většina z nich žije z rybaření a žraloci jako velcí spotřebitelé ryb zmenšují jejich šanci na úlovek. Keane se ale soustředil na myšlenkovou osvětu, zdůrazňoval zrůdnost lovu žraloků formou uřezávání ploutví a zmrzačení žraloci nakonec vzbuzovali mezi obyvatelstvem soucit. Keanovi se také podařilo domorodce přesvědčit,  že žraloci jsou pro ně ekonomicky daleko rentabilnější jako turistický magnet, než za účelem prodeje ploutví. Pozvolna si myšlenka ochrany razila cestu a Palauská republika se na mezinárodní scéně stala jedním z nejlepších ochránců žraloků. V září 2009 založilo Palau první světovou rezervaci žraloků. V celém jeho výsostném ekonomickém pásmu je jejich lov zakázán. Ačkoli Palau má jen málo prostředků k tomu, aby mohlo svou námořní zónu kontrolovat, úřady tvrdí, že již více než rok nebyla zadržena žádná rybářská loď se žraločími ploutvemi na palubě.

Mým velikým přáním je, aby podobné rozumné rezervace vznikaly na stále více místech na světě. Aby nejenom vznikaly, ale aby byly i funkční, kontrolované a to jak armádou a příslušnými úřady, tak i místními lidmi, kteří by měli pochopit, že jedině živý žralok jim zaručí trvalý zdroj obživy, ať už jako turistická atrakce, nebo jako nutná a nedílná součást moře. Na mých posledních potápěčských výpravách jsem se přesvědčila, že tam, kde je ochrana sledovaná, tam je ještě život bohatý. Tam se žraloci vrací, tam cítí bezpečí. Bohužel, v mnoha vodách se sice určitým způsobem chrání žralok, ale zato se začíná stále více lovit manta, protože to přeci žralok není.... je to alternativa za žraločí delikatesu. Nově jsou ceněny žábry manty v tradiční čínské medicíně, z kůže se vyrábějí peněženky a kabelky.... to vše činí mantu pro lov žádanější než kdy dřív. Například ve filipínských vodách je povoleno lovit manty s použitím 1 km dlouhých tažných sítích do hloubky 30 metrů. Do těchto sítí se kromě mant zachytí i delfíni a želvy, které jsou později prodávány jako žraločí maso. Při své pomalé reprodukci jsou manty velmi ohrožené. V roce 1998 byl z důvodu značného úbytku mant a žraloků velrybích ve vodách Filipín zaveden zákaz lovu těchto živočichů. Ovšem to mělo jen krátké trvání – 4 roky. Vzhledem k naprosto nedostatečné kontrole zákazu a k obrovskému nátlaku rybářů, pro které lov mant znamená přežití, pozbyl zákaz platnosti. A tak se asi manty přesunuly na Palau. Tam mají klid. U lokality Devilfish City se mohou prohánět podle libosti, mohou se množit, mohou si hrát .... a já věřím, že jich je tam nespočetně víc než těch 50, které si přijely zatančit se mnou.