V dubnu 2003 jsem strávil 3 týdny (nejenom potápěním) v
Belize a o tyto zážitky bych se s Vámi rád podělil. Následující řádky beru i trochu jako polemiku s článkem Honzy Gritzbacha, kterému se v Belize, kromě ponorů, nelíbilo snad nic, můj názor je skoro opačný, ale chápu, že každý jsme jiný a tudíž i naše představa příjemně strávené dovolené je jiná. Nezaměřím se pouze na potápění, myslím, že i ostatní informace budou pro čtenáře zajímavé.
A neměla by Vám uniknout ani
podrobná fotogalerie - Belize 2003.
Informace
Letenka – Air France, Praha – Paříž – Houston (přespání v hotelu Sleep In) – Belize City, cena i se všemi letištními poplatky cca 21.000,-CZK. Sháněl jsem urputně, letadla vyknihovaná, doporučuji dostatečně dopředu.
Víza – vyřizuje britská ambasáda v Praze na počkání, cena cca 1.500,-CZK
Platební karty – platit se dá v půjčovnách aut, cestovkách, dive centrech, hotelech (i low class), nedá se samozřejmě platit ve vesnických hospůdkách, vstupné na památky, místní doprava. Bankomaty Vám skutečně peníze nedají, s kartou je nutné navštívit banku a peníze dostanete na přepážce.
Půjčení auta – je nutné zapůjčit 4WD, pokud pouze 2WD, podepisujete prohlášení, že nebudete jezdit mimo asfalt, což se nedá dodržet, protože asfaltky jsou v Belize pouze 2. Cena je vysoká, cca 70,-USD na den za pick-up, ovšem kilometráž se nepočítá. Vysoká cena je podle mě daná stavem komunikací, auta podle mě nemohou vydržet déle než 2 roky. Jezdí se vpravo. Jinak model projet Belize v zapůjčeném autě vřele doporučuji, mohu nakoupit jídlo i pití dopředu a díky stanu spím kde chci. Pohodlí také samozřejmě není zanedbatelné.
Jak jsem se cítil v Belize
Velmi příjemně, což pro mě znamená velmi svobodně. Snad jedenkrát za celý pobyt jsme spali v hotelu, jinak ve stanu tam kde jsme zrovna byli, v džunglích, mayských ruinách, na plážích i na okrajích belizských vesniček. Lidé jsou většinou potomci karibských otroků, pouze v několika oblastech žije ještě původní mayské obyvatelstvo, které ještě nezapomnělo svoji rodnou řeč a některé zvyky. Podle toho kde zrovna jste, lidé mluví spíše anglicky (není to zrovna british J) nebo španělsky. I jinak jsou lidé velmi rozmanití, černí rastamani, věčně zhulení, sedření zemědělci, nemocní žebráci, hrdí rybáři, zkrátka belizská všehochuť. Nikde jsem se necítil o nic méně bezpečně než v Nuslích, kde bydlím. To neznamená, že je třeba nedávat si pozor na věci, popřípadě na opilé nebo zhulené partičky, ale rozhodně se nedá říct, že násilné činy jsou pravidlem v nočních uličkách Belize City, podobně mluví i americké statistiky, které přejímá Lonely Planet. Belize je zkrátka ten opravdový melting pot, velmi barevný, s krásnými lidmi, přírodou i mořem. Je to země, kde je panenské přírody opravdu dostatek a nikdo a nic Vám nebude bránit v tom si ji opravdu užít.
Kde jsme byli a co jsme viděli
CROOKED TREE
Chráněná rezervace UNESCO, rozsáhlý mokřad, hnízdiště i zastávka na tahu ptáků vázaných na vodu. Nejvýznamnějším ptákem je jabiru, dále nespočet volavek, kvakošů, tenkozobců, dalších brodivých, kormoránů, ibisů, supů, rezidentem je zde také krokodýl Moreletův. Možnost zapůjčit si od místních vydlabanou kánojku a vydat se na vodu za ptáky a krokodýly. Spousta místa kde postavit stan, komárů snesitelné množství, jídlo v Crooked Tree Village, která je za rohem.
SARTENEJA
Kouzelná rybářská mayská vesnice, výtečná jídla z moře v místních hospůdkách, příjemní lidé, někteří ještě mluví maysky, moře dobré na koupání, ale nikoliv na šnorchlování.
RIO BRAVO
Chráněná rozsáhlá oblast s deštným pralesem, největší koncentrace jaguárů ve střední Americe, žádné vstupné, jenom si Vás na příjezdu zaregistrují. Spali jsme ve fantastických ruinách LA MILPA, dosud neodkryté, pokryté hlínou a vegetací, žádný vstup, žádní turisti, Indiana Jones hadr. Noc byla naprosto nezapomenutelná, tisíce různých zvuků od zpěvu ptáků až po ohlušující řev těsně u stanu, zážitek na celý život. Přímo kolem ruin jsme viděli tukany, opice vřešťany a ocelota!!! Ruiny jsou velmi rozsáhlé, ve spojení s pralesem je to všechno hodně magické.
GAILES POINT
Vesnička na úzkém poloostrově rozsáhlé sladkovodní laguny, komunita rastamanských bubeníků, kteří zde mají školy bubnování a malé barevné kavárničky, které jsou ovšem většinou bůhvíproč zavřené, rastamani asi pořád chrápou. Postavili jsme si stan u jednoho na pozemku. Je zde i jedna hospoda, kde se vaří. To podstatnější pro mě je to, že v místní laguně je největší populace kapustňáků v Belize, odhadují to na 500 jedinců. V Manatee lodge Vám půjčí kánojku, ukáží kde kapustňáci jsou a šance že je uvidíte, je podle mě 100%. Jenom dostat pořádnou fotku, je podle mě dost problém, alespoň mě v tomto ohledu kapustňáci dost trápili. Taky se s nimi tady nesmí šnorchlovat, což je škoda, ale chápu, že kapustňáci jsou spíše rádi. V laguně žije také větší ze dvou belizských krokodýlů, krokodýl americký, který dorůstá až 6m, bohužel jsme ho neviděli, ale viděli jsme kromě kapustňáků spousty obrovských tarponů, kteří vyskakují nad hladinu a také sladkovodní trnuchy. Voda v laguně je velmi čistá, ale kvůli krokodýlům doporučuji při koupání opatrnost.
MOUNTAIN PINE RIDGE
Součást Maya mountains, nejvyššího belizského pohoří (1200 m.n.m.), borovicové lesy, horské řeky s tůněmi na báječné koupání. Už ani nepíšu, že spát se dá všude, tak je to prostě v Belize všude J.
CARACOL
Největší belizské mayské ruiny, doposud málo odkryté, předpokládá se, že jsou ještě rozsáhlejší než guatemalský TIKAL, zatím odkryté hlavní stavby, na ostatních se intenzivně pracuje. Kolem panenská džungle, skvělé místo na pozorování ptáků.
FIVE BLUE LAKES
Rezervace, 5 průzračných jezer s modrou vodou, kde se dá koupat, spousta barevných ryb, hadi, leguáni, nosálové, žádný krokodýl.
TIKAL
Tikal je sice v Guatemale, ale ne zase tak daleko od hranic, aby to nestálo za to jej navštívit. Na hranicích sice nepříjemná byrokracie, ale pak to stojí za to. Platí se spousta různých poplatků, vydezinfikují Vám auto, při návratu do Belize si musíte znovu koupit vízum (v Praze nelze vystavit multiple) a k tomu potřebujete fotku. Pokud nemáte, na guatemalské straně je fotoshop s polaroidem.
Tikal je monumentální, projít ho celý zabere celý den, je tu mnohem více turistů než všude v Belize, příroda fantastická, narazili jsme na nosály, papoušky, 3 druhy tukana a 2 druhy opic, vřešťana a chápana..
GLOVER´S REEF
No a jsem konečně u potápění. Bez zanoření si samozřejmě neumím pořádnou dovolenou představit a tak jsem surfoval na webu, kde si udělat potápěčsky dobře během dovolené v Belize. Nakonec jsem si vybral Glover´s reef (GR), jednak proto, že se jedná o nejvzdálenější atol od pobřeží, je to také chráněná přírodní památka UNESCO a byla také záruka, že tam bude málo turistů. Nakonec nás na celém ostrově bylo celkem 7. No a je tam samozřejmě potápěčská báze.
Nebudu unavovat technickými detaily, ty jsou zde: http://www.belizemall.com/gloversatoll/ . Jenom upřesním, že na GR se dá jet pouze na dobu, která je násobkem týdnů, doprava GR – pevnina je pouze v neděli. Ostrůvek na kterém jsme byli, je vnějším okrajem obrovské laguny, takže lagunová klasika, na jedné straně rozsáhlé území bez vln, s hloubkou od jednoho do pěti metrů, kde se krásně šnorchluje, na druhé straně volné moře, kde to padá do hloubky několika set metrů. Do laguny jsme jezdili na kajaku šnorchlovat, ponory byly vesměs wall divy na druhé straně. Spali jsme samozřejmě zase ve stanu, protože to je nejlevnější, jídlo a pitnou vodu na týden jsme si dovezli z pevniny a týden jsme si užívali lenošení po dvou týdnech dobrodružného harcování po Belize. Na ostrově žijí leguáni, kteří občas chodí žebrat o jídlo, z ptáků jsem pozoroval pelikány, fregatky a orlovce říční. V laguně jsme běžně při šnorchlování potkávali trnuchy, eagle rejnoky, murény, kanice, langusty, barracudy (největší co jsem kdy kde viděl, až ke 2m), typické korálové ryby a velmi často i nurse žraloky, také běžně kolem 2m dlouhé. Z korálových ryb, které jsou běžné např. v Egyptě, jsem postrádal perutýny a klauny. Útesy jsou velmi barevné a vypadají velmi zdravě, takže potápění i šnorchlování je skutečně radostné. Při ponorech jsme viděli navíc želvy, jak hawksbill, tak loggerhead a zážitkem byly královské dvoumetrové makrely, kterých se vyskytovala celá hejna. Tuňáků bylo spíš méně a ne delší než 1m. Delfíny jsme viděli pouze v dálce na hladině, při ponorech jsme to štěstí neměli. Divemaster sliboval téměř se stoprocentní jistotou také kladivouny a žraloky bělavé, ale měli jsme smůlu. Málem bych zapomněl na obrovské 1,5m dlouhé kanice, kteří nechali potápěče přiblížit na vzdálenost několika centimetrů. Rovněž nálada mimo potápění byla na ostrově skvělá, kromě nás 5 mladých backpackerů z různých koutů světa, večery jsme trávili u belizského „portského“, opékali jsme ryby a žvanili o tom, o čem tak můžou žvanit češi, američani, kanaďani a belgičani, když se zrovna náhodou sejdou na Glover´s reefu.
Kóta - červen 2004
Belize 2003 - nejen potápění
