Tethys - potápění v pohodě - Začínáme s potápěním - jak na to?

V dnešní době, kdy většina českých rodin využívá ve svých televizorech široké spektrum kabelových či satelitních programů, dostávají se kvalitní dokumenty ze světa pod vodou díky společnostem Discovery Channel či National Geographic takřka do každé domácnosti. Možná i Vás zaujaly úchvatné záběry korálových zahrad kde se prohánějí stovky druhů ryb všech barev a tvarů, zatajil se Vám dech z pohledu na štíhlého a rychlého žraloka, či na Vás dýchl tragický příběh ztroskotané lodi, nyní spočívající jako vrak na mořském dně. Pokud se Vám tedy potápění líbí a dokonce zvažujete, že byste to rádi zkusili, pokusíme se do následujících řádků vtěsnat několik rad jak začít, jak se zorientovat, na co si dát na začátku pozor a rovněž vyvrátíme nejčastější mýty a pověry, které si lidé s potápěním nejčastěji spojují.

• Pozitivní motivace

Je lepší, když již na začátku tušíte, co Vás vlastně na potápění láká, co je tou Vaší POZITIVNÍ MOTIVACÍ. Nastoupíte tak od začátku na tu Vaši "správnou" potápěčskou cestu, počínaje výběrem certifikační organizace, která Vás provede základním kurzem, nákupem potápěčské výstroje a po absolvování kurzu prvním samostatným výletem za prvním ponorem, ať již do některého z mnoha lomů v České republice nebo rovnou do moře. Motivace také pomůže nastudovat základní potápěčskou teorii, kterou bude Váš instruktor vyžadovat, bude s Vámi, když se nepovedou napoprvé některá povinná cvičení z praktické části výuky potápění.

Co se týče motivace k potápění, já osobně rozlišuji zhruba čtyři základní, vycházím z mého potápěčského okolí, z diskusí na potápěčských chatech i z článků v novinách či časopisech. Najdete se v jedné z těchto skupin i Vy?


Potápěč přírodovědec je potápěč pozorovatel, který se potápí za živočichy i rostlinami, které si zvolili za své životní prostředí vodu. Pokud nemusí, nezabývá se příliš technickou stránkou potápění, výstroj je pro něj pouze dopravním prostředkem, který jej dostane pod hladinu za jeho miláčky. Většinou se potápí v moři, kde je život přece jen bohatší, ale umí si najít své i mezi rybami, raky či medúzkami českých lomů a přehrad. Neinvestuje tolik do výstroje, obvykle to co nakoupí mu vydrží velmi dlouho, hlavně nic složitého, objemného a těžkého, protože tento typ potápěče často a daleko cestuje. V jeho výstroji většinou ale najdeme podvodní fotoaparát, či kameru. Nejvíce investuje do letenek za destinacemi s bohatou biodiverzitou obvykle tropických a subtropických moří, většinou průmyslově nerozvinutých, s dosud relativně nepoškozeným životním prostředím. Přírodovědec mívá nadprůměrné informace o podmořském životě, ví který živočich je neškodný a ke kterému je třeba chovat se s respektem. Bývá to ekolog, nemá rád, když ostatní potápěči dupou ploutvemi po korálech nebo sahají na důvěřivé ryby. Většinou se umí dobře vyvážit, nebojí se velkých vln a dobře se potápí v proudech.


Potápěč vrakař je fascinován výtvory lidských rukou, které se na dno dostaly spíše omylem, či následkem nehody. Jsou to hlavně lodě a jejich obsahy. Těmto potápěčům v poslední době vycházejí vstříc i majitelé českých potápěčských lomů, kteří se je snaží zatraktivnit a dnes tak můžeme v několika lomech potkat záměrně potopený autobus, vrtulník, trabant, či ponorku, která jakoby právě připlula ze Zemanova filmu Vynález zkázy. Hodně vrakařů je historiky amatéry, předtím než vyrazí na ponor, shánějí informace o vraku, ke kterému se hodlají potopit, např. kdo byl majitelem lodě, datum ztroskotání, jaký byl na lodi náklad, kolik lidí při katastrofě zahynulo. Zkušení vrakaři se pak odvažují i do vnitřních prostor vraku, ale nezapomínejte, že vrakové průniky mohou být nebezpečné a pokud Vás něco takového láká, je určitě vhodné absolvovat speciální kurz vrakového potápění a budete potřebovat speciální výstroj odolnou vůči poškození. Vrakař je technický potápěč, klade mnohem větší důraz na výstroj než přírodovědec, za kterou je ochoten si připlatit. Sleduje novinky, potápěčsky se vzdělává a jako partner je pro začátečníka oporou a zárukou bezpečného ponoru.

Technického potápěče zajímá primárně technická stránka potápění. Tato skupina potápěčů je v ČR poměrně hodně rozšířená, příliš necestují a potápějí se hlavně v tuzemsku. Techničtí potápěči razí vlastní směry v potápění, které se mohou lišit od toho co se učí v základních kurzech - týká se to například konfigurace výstroje, která je orientovaná do extrémních podmínek, zjednodušeně se dá říci, že technický potápěč má všechno raději 3x pro případ, že by část výstroje vypověděla službu. Tyto potápěče nalézáme hlouběji než ostatní, v jeskyních, ve vodách se špatnou viditelností nebo pod ledem. Jsou to výborní potápěči, kteří Vás nikdy nezklamou, ale totéž očekávají od Vás. Mají za sebou specializované kurzy, obvykle se týkající potápění s různými plynnými směsmi, které umožňují potápění do velkých hloubek. Mnoho technických potápěčů nakonec spojí svého koníčka s povoláním a věnují se potápění profesionálně, stanou se z nich záchranáři či provádějí podvodní práce.

Poslední skupinou, asi nejméně rozšířenou, ale pár jich znám jsou potápěči - ryby. Nezapadají ani do jedné z předchozích skupin a jejich hlavní motivací je samotný pohyb ve vodě. A něco na tom je! Potápění má totiž velmi blízko k létání, protože při něm naplno využíváte všechny 3 dimenze, na rozdíl od toho našeho běžného dvoudimenziálního pozemského života. 

• Základní potápěčský kurz

Pokud jste se našli v některé ze čtyř výše uvedených skupin, či jste právě založili skupinu pátou a jste rozhodnuti se potápět, Vaše následující kroky by měly vést do jedné z dnes už mnoha tuzemských potápěčských škol či klubů abyste pod vedením potápěčského instruktora absolvovali základní kurz, po jehož úspěšném završení budete oprávněni se svobodně potápět po celém světě a využívat služeb potápěčských center, jako např. plnění lahví, půjčování výstroje apod. 

Na světě existují desítky certifikačních systémů, které mají vlastní tréninkovou metodiku, materiály, organizaci chodu systému a metodu výuky instruktorů. Zmíním se o pěti systémech, které považuji v ČR za nejrozšířenější, všechny tyto systémy mají akreditaci Ministerstva školství ČR pro výuku potápění. Ať už se ale rozhodnete pro jakýkoliv systém, mějte na paměti, že to nejdůležitější pro kvalitu kurzu je osobnost instruktora, jeho znalosti, nasazení, inteligence a pedagogické schopnosti. Pokud Vám bude takový instruktor ve Vašem okolí doporučen, absolvujte kurz s ním bez ohledu na certifikační systém ve kterém učí a dobře uděláte. Je důležité, aby instruktor měl aktivní učební status, prakticky to znamená že má zaplacené poplatky ve svém systému nebo má absolvované pravidelné přezkoušení. Dalším dobrým kritériem volby školy, je kvalita školní výstroje. Nechejte si ukázat výstroj, ve které budete absolvovat kurz a pokud budete mít pocit, že Vám ukazují spíše muzejní exponáty, jděte raději o dům dál. Pokud se nechcete rovnou přihlásit do kurzu a zaplatit kurzovné, protože si přece jen nejste svým zájmem o tuto činnost jistí, většina škol dnes nabízí možnost tzv. seznamovacího ponoru, kdy Vám zapůjčí výstroj a pod dohledem instruktora si vyzkoušíte své první kroky pod hladinou bazénu.

PADI (Professional Association of Diving Instructors) www.padi.com 
Jednoznačně nejrozšířenější systém na světě. 50% všech certifikací vystavených globálně každý rok je PADI. Tento systém asi nejlépe dokáže eliminovat výkyvy v individuálních schopnostech instruktorů tím, že každý instruktor učí podle přesně stanovených pravidel a podle jednotných materiálů. Studenti PADI obdrží v ceně kurzu kvalitní materiály v češtině, výuka je multimediální - vše co budete trénovat, můžete nejprve shlédnout na videu, u PADI se pravděpodobně budete nejvíce cítit jako klient. PADI učí podstatné věci důležité v praktickém potápění, nečekejte, že se po základním kurzu stanete odborníky ve fyzice stlačených plynů. Pokud nevylučujete profesionální dráhu instruktora či průvodce v zahraničí, zvolte PADI, instruktoři PADI jsou ve světě nejžádanější. V intenzivním režimu, je možné absolvovat kurz za 4 dny.

CMAS (Confédération Mondiale des Activités Subaquatiques) www.cmas2000.org 
Z historických důvodů pravděpodobně stále nejrozšířenější systém v ČR, spojený pupeční šňůrou s předlistopadovým i následně polistopadovým Svazem potápěčů. Ačkoliv má tato organizace stále nevyřešené vztahy se světovou organizací CMAS a nejednotnou metodiku, najdete v jejích řadách asi největší legendy českého potápění i mnoho dalších instruktorů, kteří Vám poskytnou velmi kvalitní kurz. Nevýhodou je nejednotná metodika, takže jeden instruktor naučí mnoho a druhý téměř nic, další nevýhodou může být pro někoho obvyklá snaha instruktorů CMAS učit příliš do hloubky témata, která nesouvisí přímo s jednoduchým rekreačním potápěním již v rámci základního kurzu a pokud se nebude dařit, může se Vám kurz poněkud protáhnout. Kurz u CMAS trvá obvykle několik týdnů.


IANTD (International Association of Nitrox and Technical Divers) www.iantd.cz
Systém je zaměřený na technické potápění a vznikl v roce 1991 v USA. V roce 1997 se rozšířil i do ČR. Metodikou i systémem certifikací se podobá PADI, ale víceméně předpokládá následné vzdělávání v oblasti vrakového, jeskynního a hloubkového potápění a potápění s obohacenými směsmi. Pokud cítíte, že tyto oblasti potápění Vás lákají, vydejte se cestou IANTD.

SSI (Scuba Schools International) www.ssiusa.com 
Další systém, který pochází z USA a dá se v něm vysledovat podobnost s modely PADI. První čeští instruktoři byli vyškoleni v Chorvatsku a od té doby se lze i u nás setkat se školami, které vyučují v tomto systému. Dá se říci, že SSI by mohla být pro začínající potápěče trochu levnější varianta PADI, protože náklady PADI škol jsou přece jen o něco vyšší, ať se to týká originálních materiálů, či certifikačních poplatků mateřské organizaci.

UDI (United - Diving Instructors) www.udi.cz 
Opět systém, který se zrodil v USA, aby v roce 1988 expandoval do Rakouska a v roce 1998 i do ČR. Patrně nebude náhodou, že oblastí škol UDI v ČR je okolí Českých Budějovic, odkud je to do Rakouska blízko. V ostatních oblastech naší republiky na UDI pravděpodobně nenarazíte. Metodikou vychází UDI ze standardů CMAS

• Je potápění drahé?

Nemá cenu zastírat, že potápění nepatří mezi levné koníčky, ale opět záleží na tom, kterou cestou se vydáte, jaké máte požadavky na výstroj a kolik díky potápění procestujete. Cena základního kurzu se pohybuje v rozmezí 6 - 9 tisíc korun, většina škol po Vás před zahájením kurzu bude požadovat zakoupení tzv. ABC, což je maska, ploutve a šnorchl, za které zaplatíte cca 2 - 3 tisíce. A pak už je to na Vás. Teoreticky si výstroj vůbec kupovat nemusíte, pokud plánujete potápění hlavně s divecentry, která Vám výstroj ochotně zapůjčí, samozřejmě i půjčovné něco stojí. Nevýhodou je fakt, že půjčovaná výstroj nebývá mnohdy kvalitní a pokud si ji řádně nevyzkoušíte, může se stát, že při ponoru zjistíte, že některá část výstroje nefunguje! Pokud se rozhodnete k nákupu výstroje vlastní a zvolíte z finančních důvodů vybavování postupné, doporučuji nakupovat v tomto pořadí podle důležitosti: neopren, computer, vyvažovací vestu, automatiku (včetně automatiky záložní a manometru) a nakonec láhev. Mezi důležité, ale již ne tak finančně nákladné doplňky pak patří zátěžový systém, potápěčský nůž, baterka a dekompresní bójka.

Pokud již vlastníte potápěčskou certifikační kartu, můžete se svobodně a zdarma potápět ve všech vodách ČR, tam kde to není zakázáno či se nejedná o soukromou vodní plochu. Nejlepší tuzemské lomy jsou již v současnosti většinou pronajaty či vlastněny potápěčskými školami a kluby, které za potápění většinou vybírají vstupné 100 - 200 Kč na den. Dobrý přehled tuzemských lokalit s užitečnými informacemi najdete na www.stranypotapecske.cz . Pokud Vás láká moře, mnoho českých potápěčských firem organizuje potápěčské zájezdy do různých částí světa. Nedoporučuji individuální potápěčskou turistiku, potápění pod křídly potápěčské firmy Vám jednak zaručí, že se nedostanete do konfliktu s lokální legislativou a jednak využijete know-how znalosti místních lokalit, což je velmi důležité jak z hlediska toho, co pod hladinou uvidíte, tak z hlediska bezpečnosti. Ceny takových zájezdů se velmi liší, od cca 16 tis. za zájezd do Egypta po ceny vysoko nad 100 tis. za zájezdy do vzdálených a drahých lokalit, např. Galapágy či Francouzská Polynésie.

• Je potápění nebezpečné?

Můj osobní názor je jednoznačný. Není! Proč se tedy občas z tisku dozvídáme o tragických potápěčských nehodách? Odpověď je opět jednoznačná, tyto nehody z 99% vyplývají z nedodržování základních zásad bezpečného potápění, či z přeceňování vlastních sil. Prostředí pod hladinou díky působení tlaku na tělo potápěče je skutečně specifické, ale v každém základním kurzu se podrobně učí pravidla jak se v tomto prostředí chovat, a pokud se tato pravidla neporušují, může být potápění skutečně bezpečnou rodinnou zábavou pro děti i důchodce.


• Závěr

V současné době se potápění stává skutečným fenoménem, počty certifikovaných potápěčů rostou významným způsobem každý rok, otevírají se nová potápěčská centra. Tento trend jednoznačně odráží moderní pohled člověka na přírodu jako nedílnou součást společnosti. Zjišťujeme, že zdravé životní prostředí je pro nás nezbytné, inspirativní, krásné i zábavné. Potápěčský průmysl má ekologicky pozitivní vliv na oblasti kde je provozován, dochází zde k razantním legislativním opatřením na ochranu podmořského života, který je pro potápěče atraktivní, protože místní úřady si umějí spočítat, že živí tvorové přinášejí vysoký a opakovaný zisk, na rozdíl od jednorázového vydrancování rybářským průmyslem. Potápěč pozorovatel, je tak zároveň nepřímým ochráncem životního prostředí a vyslancem nového způsobu myšlení, ne využívání, ale soužití.

Kóta 2004/12