Tethys - potápění v pohodě - Diving Republic of Palau

napsal Tomáš Kotouč pro časopis Buddy

Historie Palau

Generelně se předpokládá, že první lidé přišli na Palau z východní Indonésie. Karbonová metoda řadí nálezy z ostrova Rock Island do období 1000 let před Kristem. Prvním Evropanem, který Palau spatřil byl Španěl Ruy Lopez de Villalobos v roce 1543. Ostrovy nazval „Arrecifos“, což znamená útesy. Nicméně se nevylodil na souš a tak první kontakt s ostrovany učinil anglický kapitán Henry Wilson, jehož loď v roce 1783 ztroskotala u ostrova Ulong. Posádka byla vlídně přivítána náčelníkem ostrova Koror Ibedulem, který pomohl s opravou lodi a nakonec vyslal i svého syna Lebuu s expedicí do Anglie. V roce 1899 převzali kontrolu nad Palau Němci a stejně jako Španělé, se více starali o finanční zhodnocení kolonie, než o zachování tradic, podporu místních obyvatel a životní prostředí. Během kolonizačního období, byla zdecimována původní populace ze 40 000 na pouhé 4 000 lidí, hlavně kvůli zavlečeným evropským nemocem. Japonci okupovali Palau od roku 1914 až do konce II. světové války. Během války bylo Palau těžce zasaženo boji kvůli japonským základnám. Památky jsou viditelné dosud. Z jeskyní na útesech dodnes ční lafety děl, na ostrově Pelelieu rezivějí v jungli japonské tanky a potápěči dodnes navštěvují vraky letadel a vojenských lodí. Po válce se Palau dostalo pod správu USA, nicméně v roce 1978 vystoupilo ze svazku Federativních států Mikronésie a v roce 1980 se stalo samostatným státem. V současnosti je Palau poměrně vyspělou a bohatou zemí, žijící zejména z turistického ruchu a to zejména z potápění. Jako jedna z prvních zemí si uvědomilo ekonomický význam ochrany moře a preferuje výnosnější turismus před méně výnosným rybolovem. Potápěči navštěvující Palau přímo přispívají k ochraně útesů, jaké se vyskytují již málokde. Ve výsostných vodách Palau je zakázán lov všech druhů žraloků a na potápěčských lokalitách je zakázán jakýkoliv rybolov. A je to znát. Množství ryb je enormní a populace šedých útesových žraloků je možná nejzdravější na světě. Moře kolem Palau je dnes takové, jaké bylo v době svého objevu Španělem Villalobosem.

Potápění

Ideálním obdobím pro potápění na Palau je únor a březen, ale lze se potápět celoročně kromě června a července, kdy řádí vytrvalé lijáky a může pršet i několik týdnů téměř nepřetržitě. V ostatních měsících si slunce užijete dostatek, ale s každodenní sprchou je třeba počítat. Palau je vlastně obrovská laguna a všechny ponory probíhají na vnější útesové hraně a v přílivových kanálech. Laguna se dělí na mnoho distriktů a při vstupu do každého je třeba zakoupit speciální permit, jehož cena se pohybuje od 20 do 40,- USD. Pokud chcete odpotápět všechny významné lokality, budete takové permity potřebovat 3.

Rock Island

Ty nejznámější lokality se nacházejí v oblasti Rock Island. Všichni známe Blue Corner, German Channel, či Ulong Channel, ale jsou zde i další.

Blue Corner opravdu stojí za to. Nejlepší je se sem vypravit v den, kdy je měsíc v úplňku. To bývají nejsilnější proudy a ideální je dostavit se za přílivu, protože na útes proudí čistá voda z volného moře. Tehdy bývá viditelnost přes 30 metrů a silný proud milují šedí útesový žraloci, kterým pomáhá v okysličování žaber. Běžně jich kolem Vás bude kroužit i třicet. Vřele doporučuji použít reefhook a do proudu se vyvěsit, jinak se může stát, že Vás proud z lokality jednoduše odfoukne pryč a při boji s proudem můžete poškodit křehké korály. Dále zde uvidíte desítky žraloků bělocípých útesových, kteří vedle statných šedých vypadají jako neškodný potěr. Rezidentní a vždy přítomné je i obrovské hejno kranasů velkookých a barracud. Napoleoni zde nejsou tak velcí jako v Egyptě, ale nejsou plašší a ochotně pózují před fotografy.

German Channel je další slavnou lokalitou a to hlavně čístící stanicí na kterou připlouvají manty. Téměř jistě zde vždy nějakou spatříte, obvykle tři až čtyři. Při přílivu zde lovívají žraloci šedí, bělocípí útesoví jsou všude, na útesu spusta ryb. Nebývá zde ovšem úplně excelentní viditelnost. Je to ale opravdu bohatá lokalita plná života. Nevýhodou je blízkost Kororu a fakt, že potápění je zde technicky nenáročné. Tím pádem zde vždy kotví hodně lodí a pod vodou jsou zástupy potápěčů. Proto jezdím na manty raději na lokalitu Devilfish City, ale o té později.

Ulong Channel. Je to těžké rozhodování, ale nakonec volím tuto lokalitu na Palau jako moji nejoblíbenější. Nejlepší potápění nabízí Ulong při silném přílivu. Do vody se skáče desítky metrů od ústí do kanálu, ale stejně okamžitě cítíte, jak Vás síla vody nasává dovnitř. Přímo před ústím patrolují šedí útesoví, kteří se jen neochotně rozestupují před potápěči, nyní již nevratně v moci silného proudu. A již jsme v kanále a je to hukot, Je to jako jízda na podvodním tobogánu. Kolem se míhají korály, želvy, kanicové malabarští a hejna ryb sem a tam prchají před žraloky. Zhruba uprostřed kanálu žijí dvě obrovské zévy druhu Tridacna gigas, které jsou největšími měkkýší světa a dosahují hmotnosti přes 200kg. Kanál se postupně blíží laguně, rozšiřuje se a tím se zpomaluje proud. Představení ovšem nekončí, naopak. Podvodní krajina začátku laguny je naprosto neskutečná a já ji nazývám „Kokainová pole“. Ne že bych trpěl hloubkovým opojením, na to jsem příliš mělko, ale všude kolem se táhnou sněhobílé duny, které voda barví do světle modré. Ale vlastně, je to téměř artový psychedelický zážitek. A i v této fantaskní krajině jako z planety Pandora rejdí žraloci pasoucí svá kranasí hejna a jednou jsem zde dokonce spatřil obrovského žraloka tygřího.

Siaes Corner je takový druhý Blue Corner. Já mám tuto lokalitu dokonce radši. Je zde stejně velká populace šedých útesových žraloků a mnohem méně potápěčů, protože všichni znají Blue Corner, chtějí se potápět tam a úchvatný Siaes Corner zůstává stranou, zůstává pro mě. Občas zde bývá k vidění i žralok zebrovitý a v roce 2007 jsem zde pozoroval dva velké a velmi vzácné žraloky stříbrocípé. Proudy bývají enormní a na útesové hraně jste bez reefhooku ztraceni.

Short Drop Off svojí polohou nespadá pod Rock Island, nicméně se na tuto lokalitu dostanete na stejný permit. Nebývá zde excelentní viditelnost, ani útes není bůhví jak bohatý a pestrý, ale je zde kupodivu největší šance na stříbrocípé žraloky. Ale rovnou říkám, já je zde zatím nikdy nespatřil. Ale i bez stříbrocípých, mi letos v únoru připravila tato lokalita mimořádné zážitky. Začátek ponoru nic moc, nepravidelný proud, takže občas drift, ale občas pěkná makačka proti. Teprve zhruba v půli útesu první pecka. Pohyboval jsem se v hloubce zhruba 20 metrů, když jsem pod sebou spatřil stříbrné víření. Klesl jsem do pětatřiceti a spatřil asi 15 čerstvě narozených mláďat šedých žraloků točících se dokola. Nikdy jsem nic podobného neviděl. Nebyli delší než 40cm a museli být pouze několik dní, maximálně týdnů staří. Nikde jsem doposud ani nečetl o podobném chování mláďat tohoto druhu. Vypadá to, že čerstvě narození šedí, se po určitou dobu drží pohromadě, než povyrostou a vyplují do světa. I počet 15 jedinců vypadá na jeden vrh jedné samice. A možná jsem viděl právě jejich matku. Dvakrát k mládeži připlula velká samice, objela hejno dokola a zase se vzdálila. Je možné, že to byla matka? Je možné že některé druhy žraloků projevují jakousi péči o potomstvo? Víme toho o moři stále velmi málo. Opouštím školku a dostávám se na konec reefu Short Drop Off. Ručička manometru je již beznadějně v červeném poli, když se těsně pode mnou zjevuje obrovský stín. Místo hlavy kladivo, vepředu rovné, ne vroubkované jako u kladivounů bronzových. Extrémně vysoká hřbetní ploutev srpovitě zahnutá dozadu. Masivní tělo dlouhé určitě 4 metry. Není pochyb, šťastný to den, připlul nás navštívit kladivoun velký!

Devilfish City

Na lokalitu Devilfish City je nutné zakoupit speciální permit. Otázka je zda to stojí za to. Potápěči, kteří mě doprovázeli letos by určitě řekli, že nikoliv, potápěči ze všech minulých výprav by možná tuto lokalitu považovali za úplně nejlepší. Bývají zde manty, hodně mant a obrovští jedinci, téměř tak velcí jako jsou manty v Mosambiku. Létávají nad místními čistícími stanicemi i těsně nad hlavami potápěčů naprosto bez bázně. Podívejte se na video na internetové adrese www.tethys.cz/videa.php , kde všechny záběry mant jsou právě z této lokality. Ale když nejsou manty, není na co koukat. Zkrátka všechno nebo nic. Letos jsem poprvé zažil ono nic. Nelze odhadnout dopředu zda manty budou či nikoliv. Nikdo zatím nevypozoroval žádné pravidlo, fáze měsíce, proudy, nevíme. Ale šance, že na Devilfish City zažijete rodeo v průměru deseti mant odhaduji na 80%. A co je podstatné, místní báze na tuto lokalitu nejezdí, protože je daleko. Budete zde vždy stoprocentně sami.

Pelelieu

Další oblastí na speciální permit je ostrov Pelelieu. Je již velmi daleko od Kororu, takže pozor, za cestu na Pelelieu obvykle báze účtují speciální palivový příplatek. No ale stojí to za to. Vzdálenost, extra permit a příplatek spolehlivě filtrují potápěče na turisty a opravdové fajnšmekry. Zatímco na German Channel kotví ve stejnou chvíli deset potápěčských lodí, na Pelelieu budete s největší pravděpodobností sami.

Pelelieu Cut je nejlepší lokalitou Pelelieu a jednou z nejlepších lokalit Palau. Ostrý výběžek do moře vytváří spolehlivě silný proud a mořské proudy od Filipín přinášejí extrémně čistou vodu, asi nejčistší na Palau. Viditelnost přes 40 metrů bývá pravidelně. Žraloků desítky, šedých, i bělocípých útesových. Obrovská hejna chňapalů, bodloků, kranasů, ostenců a barracud se vlní v proudu. Loví zde obrovští stříbrní tuňáci, někteří větší než žraloci, kteří se anglicky jmenují Dogtooth tuna a česky bůhví proč Makrela jednobarevná.

Pelelieu Expressway. Název této lokality mnohé napovídá a při popisu si vystačím s jedním slovem – drift. Velmi dlouhá přímá a rovná útesová stěna a obvykle silný proud. Ke konci lokality se obvykle věšíme na reefhooky a pozorujeme šedé útesové. Stojí na místě v silném proudu metr od nás a vůbec se nebojí. Jejich šedá těla se třpytí v poledním slunci a jen neznatelné pohyby ocasem stačí k tomu, aby zůstávali stále na stejném místě. Je to estetická symfonie a nezapomenutelný potápěčský zážitek.

Vraky

Palau není tolik vrakově bohaté jako laguna Truk na Marshallových ostrovech, ale přesto je jich zde dost. Za ty nejlepší považuji lodě Teshio Maru, Helmet Wreck a Iro, z letadel se jezdí na japonský hydroplán z roku 1938 a japonskou stíhačku Zero, pochopitelně obět II. světové války. Na vracích kupodivu nebývá „narváno“, protože 80% potápěčů na Palau jsou Japonci a ti se na vlastní vraky, symboly neslavné minulosti, potápějí neradi.

Jellyfish Lake

Jellyfish Lake není o potápění, pouze o šnorchlování, ale platí zde permit pro Rock Island a stojí to za to. Jezero vzniklo geologickými procesy oddělením od moře a uzavřelo tak do svých vod některé živočichy do té doby žijící v moři. Ti kteří přežili se již po 12 000 let vyvíjejí odděleně a nyní jsou to již endemické samostatné druhy. Takových jezer je na Palau více, ale pouze to na ostrově Eil Malk je přístupné veřejnosti. Nejznámějším obyvatelem je zlatá medúza Mastigias papua etpisoni, ale žije zde i další medúza Aurelia aurita a několik druhů ryb. Občas sem údajně zabloudí i krokodýl mořský a tom potom můžete v jezeře šnorchlovat krásně sami :-). V roce 1998 začali zlaté medúzy v jezeře mizet a v prosinci 1998 se zde nenacházela ani jediná! Do jezera byl zakázán vstup a vědci začali zkoumat co se stalo. V lednu 2000 se medúzy opět začaly objevovat a v současnosti je populace plně na původním množství. Za vymizení může pravděpodobně klimatický jev El Niňo a extrémně vysoká teplota vody v jezeře. Medúzy nicméně přežily nepříznivé období ve stadiu polypa a po ochlazení vody se opět objevily. Na závěr podotýkám, že místní medúzy nežahají a šnorchlování s nimi je naprosto bezpečné.

Cestou zpět

Protože jsme se z Palau vraceli přes Manilu, rozhodli jsme se s přáteli prodloužit si dovolenou ještě o pár dní a navštívit filipínský ostrov Palawan. Na toto místo mě přilákal fakt, že zde žije posledních asi 150 lidí prastarého kmene Batak, původních obyvatel Palawanu. Batak vůbec nevypadají asijsky, spíše se podobají některým kmenům ze severovýchodní Afriky. Mají snědou pleť a kudrnaté vlasy. Existuje několik teorií, co je to vlastně za lidi, mě se jako nejpravděpodobnější jeví tato. Předpokládá se, že exodus druhu Homo sapiens probíhal z východní Afriky ve dvou vlnách. První byla nepočetná a lidé se usadili v oblasti dnešní jižní Číny před zhruba 150 tisíci lety. Následovala druhá migrační vlna, mnohem početnější a ta vytlačila kmeny z první vlny dále na jih do oblastí dnešní Barmy, Malajsie, Filipín a Andamanských ostrovů. V současnosti těchto lidí nežije na celém světě více než 15 000 a to převážně právě na Filipínách. Mluví různými jazyky, ale mají společné rysy. Doposud často kočují a živí se hlavně lovem a sběrem. Batak jsme našli a strávili s nimi krásné tři dny. Pozorovali jak loví ryby, vaří, vyrábějí tašky z lýka a baví se zpěvem a tancem. Počáteční plachost vystřídalo přátelství a důvěra. Viděli jsme hodně dětí a tak doufám, že se nepříznivý trend zastaví a Batak začne zase přibývat. Okolní les i řeka působily zdravě, důkazem snad přítomnost cibetek Binturongů a velkých zoborožců v korunách stromů. Vláda se snaží Batakům zachovat jejich prostředí a rodné údolí vyhlásila přírodní rezervací, doufejme, že nejen na papíře, jak to často bývá.