Tethys - potápění v pohodě - Bahamy plné žraloků

napsal Tomáš Kotouč pro časopis Buddy

Při obvyklých cestách za potápěním mého gusta, zní název finálního letiště trochu jinak, např. Labuan Bajo, Sorong, Honiara, Nuku´Alofa, Inhambane atp. Při cestě na Little Bahama Bank je to, ufff, Miami Intl. Airport. Stal se zázrak! Air France cestou do Miami neztratily ani jedno zavazadlo!!! Dodávka nás veze z letiště do West Palm Beach po desetiproudé dálnici, místo po prašné kamenité cestě. Zatím je prostě všechno jinak. Key Biscane, Boca Raton… cedule podél dálnice znějí jako tenisové turnaje. Bufety na parkovištích vypadají všechny stejně a liší se jen jmény: Mc Donalds, Taco Bell, Dunkin Donats, Wendy´s… Prostor, který není zastavěn, je alespoň obehnán ostnatým drátem. Cítím lehkou depresi, jako vždy, když jsem donucen pohybovat se po USA, ale představa následujících dní zahání chmury – Little Bahama Bank, jedna z nejúžasnějších žraločích oblastí na světě, místo kde se nachází největší populace tygřích žraloků, místo, kde žije Emma, tygřice, která má svůj facebookový profil (Emma The Shark) a hrála už v osmi dokumentárních filmech.

Dorážíme do kanceláře Jima Abernethyho, největšího guru bahamských žraloků, výborného fotografa. Je to podsaditý prcek a je (čekal jsem něco jiného?) hrozně žoviální, cool a free. Po pár dnech si na něj přece jen zvyknu a ocením jeho podíl na ochraně bahamských žraloků, snaze prosadit cosi podobného i na Floridě i nadšení pro přírodu, nejen podvodní. Naloďujeme se, ale prázdné kufry musíme nechat na břehu, na Jimovu loď Shear Water se prostě nevejdou. Jsme rádi, že se tam vejdeme my.

Posádku tvoří Jim a tři floridští mladíci. Zahajují briefing rozumy o potápění se žraloky samozřejmě se zaměřením na tygry. Přijde mi to rozumné, se vším se dá souhlasit, zároveň žádná snaha oddělit nás pod vodou od žraloků, vypadá to, že Bahamy s Jimem budou pěkně na férovku a žraloky si opravdu užijeme tak, jak jsme doufali. A tak se i stalo ?. Ale briefing nekončí. Mladý, zhruba třicetiletý hoch zdůrazňuje, že se musíme do plavek převlékat v kajutě. My mladí floridští hoši totiž věříme, že Bůh stvořil člověka v trenýrkách a nás by pohled na nahou českou prdel oslepil, poznamenal šílenstvím a uvrhnul do pekel. Také nesmíme močit z paluby. Pohled na močícího potápěče, by již floridského slušně vychovaného mladíka definitivně skolil. Ehm… někdy je nezbytné, i na lodi slavné potápěčské celebrity, udělat si věci po svém. Takže jsme se převlékali na palubě i močili z potápěčského plata. Hoši trpěli, utíkali se schovat do kajut před našimi zadnicemi, žalovali Jimovi i Bohu, ale přežili. Konečně se dostávám pod vodu a tam to bylo skvělé.

Žraločí potápění s Jimem, je permanentní kolotoč. Někdy trávíme pod vodou až 8h denně. Průměrná hloubka lokalit je 10m, někdy 15, ale někdy i 5. Nejvíc tygrů je na těch nejmělčích. Hoši ráno svrhnou do vody neuvěřitelné množství krabic s návnadou, loď je zakotvená a pak si každý do vody chodí, jak chce. Prostě když je chuť, vezme se plná flaška a šup ke žralokům. Někdy je tam s námi někdo z hochů, někdy Jim, někdy vůbec nikdo. Jim má skvělé vychytávky na focení i točení. Dle jeho rady si klekám zády po proudu před návnadu, a protože žraloci plavou k návnadě vždy proti proudu, mám centimetry před foťákem permanentní přísun žraloků. Kameramanovi Jardovi Brabcovi projíždí Jim s pěti bednami návnady přímo nad hlavou a 30 žraloků se táhne za nimi jako krysy. Jim proplouvá, mizí ze záběru a Jardovi hned vzápětí sviští nad hlavou letka Perezáků a lemonů. Úžasné! Takhle tedy vznikají ty dokonalé žraločí záběry z vyhlášených dokumentů.

Hlubší ponory se dějí na korálových útesech. Jak je přeci jen Karibik oproti Indickému oceánu a Pacifiku chudší na druhy i velká hejna ryb, nejsou ty útesy vůbec špatné. Pro mě naopak příjemná změna. Občas nechávám žraloky být a vyrážím na rozplavbu kolem. Převládají měkké korály, ale jsou pěkně barevné. Velká hejna ryb čekat nelze, ale potkávám spoustu velkých barakud, makrely, tuňáky, dokonce kranasy oceánské i kranasy velkooké, ti zde mají kupodivu žluté ocasy. Pod korály se občas objeví zajímavá muréna. Bohužel, perutýni jsou úplně všude. Nikdo neví, jak se do oblasti tato nepůvodní ryba dostala, pravděpodobně z floridských akvárií. Nemá zde přirozeného nepřítele a tak se lavinovitě množí.

Zpět ke žralokům. Na každém ponoru i na každé lokalitě jsou jich desítky. Dominují žraloci Perezovi a citronoví. Vzácně se objeví žralok vouskatý a nepravidelně žralok tygří. Trochu jsem čekal tygrů o něco víc, ale ani Bahamy nejsou naprogramovaný cirkus a tak se to prostě tygry nehemžilo, nicméně nějaký připlul každý den a jejich počet na lokalitě se pohyboval od jednoho do čtyř. Ale hlavně – byla tu Emma.

Žralok Perezův je karibská varianta žraloka šedého útesového. Je o něco větší, dosahuje průměrné délky 1,5m, ale může být i o metr delší. Na Bahamách má nevděčnou roli té nejmenší čudly, které si skoro nikdo nevšímá. Ale je to role nezasloužená. Žralok je to nádherný a já si ho všímal dost, obzvláště proto, protože Perezáci mě permanentně kousali zezadu do bateriové části blesků. Mám je pěkně poškrábané. Naštěstí nikdy naplno nestiskli, když ucítily tvrdou umělou hmotu, pustili. Zajímavější je to o to víc, že kousány byly moje Ikelity DS-161, zatímco Patrikovi DS-120 vůbec. V těch blescích musí být nějaký záhadný rozdíl, o to zvláštnější, že baterie jsou na obou blescích shodné. Nebo se mýlím?

Všichni jsme měli první zkušenost se žraloky citronovými a všichni jsme si je zamilovali. Okamžitě mě napadlo, že to musí být vzdálený příbuzný žraloka písečného. Ty malé oči, potutelný škleb, tenké dlouhé zuby trčící z tlamy, zavalité tělo a pomalý pohyb těsně nad dnem… Je obrovský, třímetroví jedinci nebyli výjimkou, tváří se děsivě, ale je to dobrák od kosti. Při cestě za žrádlem nám pluli centimetry nad hlavami, vráželi čumáky do našich ploutví, třeli jsme se o sebe boky, ale nikdy jsme se necítili v ohrožení, nepříjemně, naopak, tyto těsné kontakty s lemony nás uváděly v nadšení. První den jich bylo málo a drželi se zpátky. Ale každý den jich přibývalo, když se v okolí rozkřiklo, že se vrátil Jim, postupně si na nás zvykali a ponory poslední dny byly čisté lemoní orgie. Lemoni nám dali vzácnou iluzi, že jsme také žraloci, mořské bytosti, součást čistého světa. Za to jim velké poděkování.

No a konečně tygři. Začalo to nesměle. První den se sem tam mihli malí jedinci do tří metrů, ale byli plašší a neodvažovali se přiblížit k nám a návnadě. Zdá se to zvláštní, ale to je pravá povaha tygra. Nevyzpytatelnost a spíše plachost a rozvaha, než přímočarost a tah na bránu. První den jsme pozorovali pruhované stíny daleko od návnady, a ačkoliv jsme od beden ustupovali, abychom tygry povzbudili k odvaze, nemělo to valných úspěchů. Druhý den jsme se potápěli na nádherném útesů plném ryb a žraloků, ale zatím žádný tygr. Pomalu se to chystáme zabalit, když se najednou zjevila vzducholoď. Bílá skvrna na hřbetě mezi hřbetní a ocasní ploutví je jasným podpisem – Emma. Základní data: Emma měří aktuálně 4,5m a na Little Bahama Bank se objevuje vždy v létě, kdy je gravidní. Má ráda techniku, prokazatelně již rozkousala 47 foťáků a kamer. Projevuje nulovou agresivitu vůči lidem, ale zároveň se nebojí a ráda se producíruje na dotek. Evidentně má lidi spojené s dárky. Jimovi hoši žádné jiné žraloky nekrmí, ale Emma vždy dostane z krabice tuňáka první jakosti. Nejen její délka, ale celková zavalitost budí respekt. Má tak velkou tlamu a širokou hlavu, že by polkla najednou dospělé prase. O to zajímavější je, že se s ní člověk cítí bezpečně. Velmi rychle si na ni zvykám a rychle chápu její chování a reakce. Připlouvá ke mně a čuchá mi k ploutvím. Zastavuji ji foťákem opřeným o čumák 10cm od ploutví. Emma zamrká, uhýbá a těsně mě míjí. O nic se nesnaží, jakoby chápala, že člověk není k jídlu a že ryba je v bedně. Nicméně maximální ostražitost je samozřejmě na místě, ale troufám si tvrdit, že když si člověk hlídá záda a pod vodou nespí, je potápění s Emmou i většinou tygrů bezpečné. To, že ne každý tygr je Emma, se ukazuje hned následující den. Máme kolem návnady tři tygry. Dva krouží v uctivé vzdálenosti, ale třetí je drzoun. Tento ponor všichni zažívají vysokou školu potápění s tygrem. Drzoun jde po lidech, koše s návnadou ho nezajímají. Kdo z nás nemá velký foťák či kameru, má od Jima povinně protižraločí tyč. Velmi to oceňuji již první den a kamarádi nyní také. Drzoun nás objíždí jednoho po druhém a snaží se dostat na kobylku. Tyče jsou v plné permanenci, jak všichni odráží Drzouna. Jiří škobrtá a najednou na chvíli nestíhá. Protože je hned vedle mě, tak to vidím docela jasně. Jiřího ploutev je v Drzounově tlamě. Teď mi fakt lepí a chystám se na souboj s Drzounem, abych Jiřímu pomohl. Tygr naštěstí cítí pouze gumu a ploutev pouští. Máme již prázdné láhve a tak celkem rádi opouštíme Drzouna a jdeme do lodě. Mě to ovšem s Drzounem docela bavilo a tak beru obratem plnou flašku a vracím se do vody. Jsme tu teď sami s Matem a Drzounem. Překvapivě, chování tygra je již úplně jiné. Zřejmě během prvního ponoru usoudil, že lidé se jen tak nedají, nyní je naprosto klidný a věnuje se bedně s rybami. Bráním mu v přístupu k návnadě, provokuji ho, ale Drzoun už je jako beránek. K návnadě se blíží druhý tygr. Drzoun vystřeluje jako blesk a zakusuje se do hřbetu vetřelce. Je to poprvé a zatím naposled v mém potápěčském životě, kdy vidím, jak se umí tygr rychle pohybovat. Takhle vyjet po mě, nemám šanci. Bylo dobré to vidět a vědět. Vrací se ke mně, pózuje před foťákem a tváří se jak jelito. Stejně jsme magoři…

Abych to shrnul. Jimovi hoši jsou šťastní, že safari s Čechy končí a po pár odpustcích se jim přestanou zdát strašidelné sny. My jsme si to opravdu užili, nafotili i natočili spoustu žraločího materiálu, jaký bychom nezískali nikde jinde. Ano, je to krmení a není to přirozené. Ale kdo touží po těsných kontaktech s tygry a lemony, nemá jinou šanci. Little Bahama Bank je mimo dosah jakékoliv pevniny a zdejší krmení nezvyšuje v žádném případě počty žraloků v místech, kde se koupají lidé. Pro Bahamy jsou žraloci výnosným byznysem a tak je přísně a bez výjimky chrání. Všechny druhy. Snad je to přijatelný kompromis.