Tethys - potápění v pohodě - Za keporkaky do království Tonga

napsal Tomáš Kotouč pro časopis Buddy

Sedím na ostrově Vava´u v Aquarium Café u ledového piva. Přisedá běloch v čisté košili, hi, hi. Co ty? Já velryby, co ty? Ále, jachtím kolem. Odkud, kam a jak dlouho? No, před devíti lety jsem koupil v Turecku jachtu a od té doby jachtím. Sám. Předtím jsem bydlel v Německu, ale těch devět let jsem v Evropě nebyl. V baru Coconet sedí každý den pestrá partička. Potetovaný majitel Isi venčí svého miláčka, růžové selátko Charlieho, Rakušan Ježíš, který tu již patnáct let dělá natěrače, dopíjí své ranní pivo, Angličan, kterému říkáme Cyklista, opět projíždí na kole s prázdnou přepravkou na nosiči. V italské hospodě Ciao nás vítá pravý italský majitel. Musel sem zdrhnout z Itálie, no, znáte to. Dva roky jsem hledal, kde zakotvím a tady je to fakt nejlepší. To je Tonga.

Celé království je malé souostroví ztracené v Pacifiku severně od Nového Zélandu. Skládá se ze tří ostrovních skupin, Tongatapu, Ha´apai a Vava´u a odlehlých izolovaných ostrůvků Eua a Niuas. Nejvíc velryb se vyskytuje kolem Vava´u, kde se nacházejí pro velryby vhodné zátoky a mělčiny. Celá populace čítá 100 000 obyvatel, z toho 70% žije na Tongatapu. Tonžané jsou praví Polynésané, často oblékají tradiční rákosové suknice a mají rádi hudbu, zpěv a tanec. Živí je zemědělství, rybolov a turistický ruch. Ale turistů přijíždí na Tonga překvapivě málo, několik tisíc ročně a to buď za velrybami,  v úzké sezóně srpen - říjen, nebo se zde celoročně zastavují jachtaři při toulkách Pacifikem.

V současnosti je Tonga jediné místo na světě, kde je početná populace velryb a smí se za nimi do vody. U jedné velryby smí být v blízkosti pouze jedna loď a ve vodě najednou 4 lidé. Ve vodách Tonga se v sezóně nachází cca 900 keporkaků a je to druhá největší populace v jižním Pacifiku. Ta největší je australská se zhruba 1 600 jedinci. Ale v Austrálii se nesmí do vody. Celkem je v jižním Pacifiku asi 4 000 kusů a ty zbytkové malé skupiny jsou roztroušeny ve Francouzské Polynésii, u Fiji, či kolem Nové Kaledonie. Tyto populace jsou tvořeny maximálně desítkami jedinců. Pro představu, obrovská populace bývala kolem Fiji, ale zde v 60. let během dvou let, ruské velrybářské lodě zabily 47 000 keporkaků. A pojďme ještě chvíli počítat. Celková jihopacifická populace je 4 000 kusů. Roční přírůstek je 3%, tedy asi 120 kusů. Japonci mají povolen odlov pro “vědecké” účely jen v této populaci 50 kusů ročně. Tedy naprosto legální je vyvraždit 42% celkového ročního přírůstku! Že se tak neděje, je pouze zásluhou doslova námořních bitev organizace Sea Shepherd. Ohledně biologie keporkaků doporučuji rozsáhlý článek Aleny Talafúsové na http://www.tethys.cz/clanek.php?id=r2012tonga .

Na Tonga jsem se strašně těšil. Měl jsem za sebou profesionální fotografickou práci 5 sezón za sebou s vorvani na Azorách i s velrybami jižními v Argentině u poloostrova Valdés. Velryby vytrénovaly moji trpělivost k dokonalosti. Hodiny a dny na moři na vlnách a ve špatném počasí, ledová voda, či spalující slunce. Velryby se neřídí žádnými zaběhlými pravidly. Nelze být dobrý nebo špatný fotograf velryb. Nelze vymyslet jak na ně. Funguje pouze pokora a čas. Kolikrát byla hladina azorského Atlantiku plná vorvaňů a pod vodou jsme se nedostali na dohled ani k jedinému. Kolikrát velryby jižní proplouvaly v Argentině těsně vedle nás, ale vítr zkalil viditelnost pod jeden metr. Kolikrát vše zachránil zázračně poslední den, kdy se najednou velryby začaly chovat úplně jinak, akceptovaly naši přítomnost a i moře vyšlo v ústrety. Práce s velrybami je čistý buddhismus a není to pro každého. Je to pro člověka, který se raději veze, než řídí, pro člověka, který nesleduje předpověď počasí a nečte jízdní řády. Vždy, když sedím v člunu a hledáme velryby, cítím, jak nás učí něco dávno zapomenutého, cítím, jak v nás obnovují pocit sounáležitosti s organismem Země. Pozoruji ostatní lidi a to jak se proměňují den za dnem. Když jsem s velrybou ve vodě, hlavně intenzivně cítím, jak je svobodná a já nesvobodný. Je svobodná v prostoru, čase, kulturně i sociálně. Když jsem ve vodě s velrybou, vylévám z masky slzy, plný emocí. Když jsem ve vodě s velrybou, je to Dar, který není samozřejmý a ptám se sám sebe, čím jsem si to zasloužil a zda oprávněně.

Od Tonga jsem přece jen čekal snazší práci než na Azorách a v Argentině. Více velryb, klidnějších, čistou a teplou vodu. Moje očekávání byla naplněna. Na Tonga jsou velrybí Dary častější, ale to neznamená, že předchozí věty neplatí.

HEATRUN

Nevěřím svým očím. Jsme první den na moři a ocitáme se uprostřed heatrunu. Heatrun je odborný název pro situaci, kdy samice vyzývá samce k boji o právo pářit se. Je to maso. Samice poklidně pluje, ale kolem ní je řežba. Samci předvádějí svoji sílu. Hrozivě vypouštějí bubliny, pod vodou do sebe vrážejí, natlačují se vzájemně pod hladinu, vyskakují jeden na druhého. Snaží se zastrašit, odradit, ale i zranit či utopit. Nakonec zůstane nejsilnější a nejvytrvalejší. Ten zůstane se samicí několik dní a budou se pářit. Nevěřím svým uším, když nám Karen říká, že máme skočit mezi ně. Připadám si jak na dálnici plné kamionů. Je zamračeno, málo světla, takže vím, že fotky nebudou nic moc, ale je to zážitek. Na hladině na nás Karen křičí, co máme dělat, kam zrovna uhnout, že nemáme být příliš blízko, atd... Vše se odehrává na mělčině s dnem v 15 metrech. Velryby bojují a točí se doslova kolem nás. Najednou Karen říka: támhle tomu samci už vadíme! Jdeme z vody.

ZPĚVÁK

Zpěvák je samec, který hledá osamělou samici. V moři není lepší způsob komunikace, než akustický. Keporkačí píseň se nese mořem kilometry daleko. Je zajímavé, že každá populace zpívá úplně jinou píseň, ale v rámci populace, je píseň totožná. Zpěvák obvykle visí nehybně ve volné vodě 10-15 metrů pod hladinou. A zpívá. Je absolutně netečný k tomu, že nad ním ležíme na hladině. Zpěv je velmi pestrý a hluboké pasáže intenzivní. Vibruje nám celé tělo. Zpěv se nese i nad hladinu do člunu. Zpěvák se obvykle vynořuje tak, že ukončí zpěv, rozjede se a vynoří o pár set metrů dál. Dvákrát se nám ovšem stalo, že vystoupal přímo mezi nás jako vzducholoď a jednou dokonce vyskočil pár metrů před námi! Huu, to byl docela adrenalin. Krásný keporkačí song si můžete poslechnout na YouTube třeba na této adrese: http://www.youtube.com/watch?v=xo2bVbDtiX8 .

SAMICE S MLÁDĚTEM

Na Tonga se samice páří a také rodí mláďata. Čestvě narozené mimino je 5m dlouhé a váží 1,8 tuny. Matka produkuje 200L mléka denně a mládě nabírá 50kg denně. Na Tonga v teplé a klidné vodě spolu tráví 9 týdnů. Poté je již mládě dostatečné vyspělé a vyrazí s matkou na svoji první cestu domů do Antarktidy. Klidná matka s mládětem je nejúžasnější situace pro fotografy. Je třeba dodržovat pravidla. Ve vodě se nesmí plavat za mládětem, vždy je třeba držet se matky. Ta tím pádem zůstane klidná, často jsem pozoroval, že dokonce zavírá oči a spí. Mládě se stejně od matky moc nevzdaluje a pokud jsou lidé na hladině opravdu nehybní, mohou zažít neuvěřitelné věci. S jednou dvojicí jsme strávili bezmála 4 hodiny na jednom místě! Doslova z několika metrů jsme pozorovali mazlení, odpočinek, kojení, dovádění... Několikrát mládě rozpustile vyrazilo proti nám a naši skupinku doslova rozstřelilo. Je nezbytné nedostat se mezi matku a mládě, takovou situaci by matka mohla vyhodnotit jako hrozbu a zakročit. Ale to jsme nikdy nezažili. Měli jsme dobrý pocit, že nerušíme a že jsme tak malí a bezvýznamní, že jsme keporkakům úplně fuk.

PRINCEZNA

V dálce vidíme slabý výdech. Juvenile, říká Karen. Když jsme blíž, upřesňuje, bude tak 3 roky stará. První parta leze do vody. Vidím to bledě, velryba míří pryč. Ale po chvíli se nečekaně otáčí a míří k lidem. Zastavuje se těsně před lidmi, je to samička a měří zhruba 8 metrů. Je již plně samostatná, protože narození keporkaci jsou s matkami pouze rok. Možná je jí smutno a říká si, že by s těmi mrňavými lidmi mohla být sranda. Sranda je s velrybou. Plácá ploutvemi o hladinu, ukazuje bílé bříško, točí se kolem lidí, cáká ocasem. Nic z toho neumíme, tak jsem zvědavý, jak dlouho ji to bude s námi bavit. Do vody jde druhá skupina, velryba je nadšená. Hledíme do jejího oka doslova z několika centimetrů a hádáme co si vlastně myslí. Když fotím, nesmím se nechat unést perspektivou rybího oka, přes které se zdá velryba daleko, fotím ji z boku a najednou vidím, jak mi její dlouhá prsní ploutev sviští nad hlavou. Po půl hodině ji přestáváme bavit a odplouvá za novými zážitky, které poskytuje moře. Držíme ji palce, přejeme dlouhý život a hodně mláďat. Ahoj Princezno!