Tethys - potápění v pohodě - Vše o mantách - rozsáhlý článek A. Talafúsové

napsala Alena Talafúsová

Po šesti letech jsem opět zavítala do Mosambiku. Odjížděla jsem se smíšenými pocity, protože má první návštěva byla navýsost kladná, byla jsem nadšená z barevnosti a rozmanitosti mořského života, z mant, z velrybáků, bavili mě místní domorodci svou pomalostí v obsluze a aktivitou v prodeji kešu oříšků...  a teď po šesti letech jsem nevěděla, jestli jsem si to tehdy moc nevybásnila, jestli nebudu nyní zklamaná.

Mosambik je ale stále stejný. Možná přibylo malinko nových ubytování pro turisty, možná opravdu bylo na pláži trochu víc lidí než před šesti lety, ale bylo jich i tak sakra málo. Je to stále ještě turisticky málo dotčená oblast. Ale možná už to dlouho trvat nebude. Letecké spojení do Inhambane, které je 20 minut jízdy autem od pobřeží, může turismus v Tofu rozmnožit během několika let.

Zdá se, že všeobecná krize má alespoň jeden velký přínos. Úbytek potápěčů a šnorchlařů, úbytek rušných jízd člunů a  větší klid pro mořské prostředí. Na lokalitách, kde dříve byly dva, tři čluny, jsme najednou bez problémů byli sami.  A možná i proto mi svět pod vodou připadal stále stejně živý a hojný jako před šesti lety.

Mosambik pro mě ale tentokrát byl ve znamení mant. Dopředu jsem nastudovala co se dalo a s novými poznatky jsem se těšila na to, že poznám bioložku Andreu Marshall, která mořskému světu zasvětila svůj život, a která vede Výzkumné centrum mant a velrybích žraloků přímo na pláži Tofo.  A samozřejmě jsem se těšila, že opět uvidím ladné a elegantní manty a že budu mít možnost zkusit rozlišit mantu birostris od manty alfredi, tedy mantu velkou od manty pobřežní, protože Mosambik je pravděpodobně jediné místo na světě, kdy můžete oba druhy potkat při jednom jediném ponoru.

Bioložka Andrea Marshall monitoruje mosambické manty již víc než 8 let a právě ona přišla s poznatkem, že existují dva druhy mant. Dříve vědci uvažovali o několika druzích podle oblastí výskytu, později začali tvrdit, že manta je jenom jedna a existují pouze malé odlišnosti podle lokalit. A to všechno s konečnou platností vyvrátila Andrea, když v roce 2009 definitivně potvrdila svoji teorii, že existují dva druhy mant, které se odlišují jak vizuálně, tak způsobem života. Byl to svého druhu největší poznatek z mořské biologie za posledních 50 let a byl to výsledek několikaletého studia právě mosambických mant.

Jedním z možného zkoumání života mant je, díky jedinečné odlišnosti ve skvrnách na břiše, porovnávání jedinců dle fotografií. Andrea identifikovala 700 mant a poznatky o jednotlivcích neustále doplňuje a zdokonaluje. Přes 40% pobřežních mant z databáze bylo v průběhu let znovu identifikováno a doloženo, že tyto manty jsou věrné určité oblasti. Mnohé manty, které byly zdokumentovány před 7 lety, se u pobřeží stále vyskytují a bylo u nich pozorováno i těhotenství. Andrea zaznamenala daleko více samic, zhruba 3,5 samice na jednoho samce. Dalším poznatkem je, že v této oblasti převládají dospělé manty,  90% všech samců a 55% samic jsou dospělí jedinci.

V roce 2011 se Andree podařilo spustit on-line databázi mant www.mantamatcher.org. Pomocí této první globální databáze bude možné sledovat a porovnávat jedince na různých místech světa a případně i sledovat jejich migrační nebo pobřežní přesuny. Podporu přislíbilo 6 velkých výzkumných stanic a již se připojilo i mnoho nadšených fotografů z veřejnosti.

Další zajímavostí je fakt, že 76% mosambických mant nese znaky pokousání od žraloků, což je nejvyšší číslo v porovnání s jinými sledovanými lokalitami na světě. Tyto útoky mají na svědomí jak útesoví žraloci, tak velcí predátoři, jako jsou žraloci bělaví nebo tygří. A právě proto je kolem břehů Mosambiku tolik různých čistících stanic, kde si manty nechávají ošetřovat svá zranění. Výzkumný tým stanovil sedm různých čistících živočichů, přičemž každý z nich má své specifické poslání, tedy čistí určitou část těla, nebo určitá zranění či odstraňuje jen určité parazity. Očistě věnují manty značnou část své denní aktivity, není výjimečné, když manta tráví na čistící stanici i osm hodin denně.

Dlouhodobé monitorování populace mant umožnilo poměrně přesně stanovit počet mant, zdržujících se při jižním pobřeží Mosambiku a určit jejich složení. Výsledkem je odhad přibližně 800 pobřežních mant  a 600 mant velkých, i když je nutné vzít v úvahu, že velká Manta birostris je méně pozorovatelná z důvodu svého pelagického života. Bohužel, v minulých letech byl ale zaznamenaný i znatelný pokles výskytu. Od roku 2003 poklesly pozorované manty na 85% (velrybí žraloci dokonce na 65% od roku 2005). Pokles mant má mnoho důvodů, ale těmi nejpádnějšími je zvýšený rybolov místních vesničanů a rozvíjející se mantí turistika. Ve sledované oblasti se uloví až 50 mant ročně a to je dost negativní vliv na zdejší populaci. Nerozumné chování potápěčů na čistících stanicích nezpůsobí úplný odchod mant z oblasti, pouze si manty najdou jiné čistící stanice, hůře přístupné potápěčům a situace se tudíž stane pro ekoturistiku a výzkum nepříznivá.

Oblast  Inhambane je mantami hojně využívána k rozmnožování. Bylo zaznamenáno 70 březích mant a následně fotodokumentací sledováno 8 různých novorozených mláďat. V roce 2005 byla navíc na jedné mrtvé březí mantě provedena pitva zárodku. Zajímavá skutečnost je i ta, že při sledování poranění na křídlech samic, které způsobují samci při dvoření a páření, bylo zjištěno, že tato zranění jsou pouze na levém křídle. U žádných jiných paryb není podobná stranová preference známá. Všechny poznatky ohledně dvoření a páření se týkají pouze manty pobřežní, manty velké, pelagické je velmi obtížné v podobných situacích přistihnout a za sledované období byly zaznamenány pouze dvě březí samice.

Mosambický výzkumný ústav se zaměřuje nejenom na fotografickou dokumentaci a výzkum z těchto zdrojů, ale věnuje se i značkování mant. Program umožňuje zjistit, jak rychle manty plavou, kde loví potravu, co dělají v noci, kde rodí nebo kde se nechávají čistit. Výzkum probíhá tak, že náhodným výběrem se na těla mant připevní malé sondy a na strategických místech, vybraných podle předpokládaného výskytu, se umístí na tyči "odposlouchávací" zařízení. Jakmile kolem zařízení (v okolí 500m) projede označkovaná manta, nebo se v okolí zdržuje delší dobu, přístroj vše zaznamená. V roce 2010 bylo podél jižního pobřeží Mosambiku umístěno 20 podobných zařízení v rozmezí 200 km. Baterie v přístrojích, umístěných na mantách, mají životnost 5 let, takže výzkum může být dlouhodobý. Výzkumné centrum v Mosambiku spolupracuje s podobným centrem Meganet, které zkoumá lokality v západním Indickém oceánu včetně Madagaskaru, Tanzánie, Keni a Jižní Afriky. V celkové spolupráci by se mohlo podařit docílit účinné mezinárodní ochrany oblastí západního Indického oceánu, kde se manty, ale i žraloci velrybí, množí, kde přivádí na svět mláďata a kde nachází potravu.

Další intenzivní činností Andrey je odebírání vzorků tkáně. Odběr probíhá speciálním hrotem, vyvinutým na Havaji, který odebere jen nepatrné množství tkáně z křídla. Kromě porovnání tkání obou místních druhů je možné díky spolupráci s ostatními centry na světě sledovat a porovnávat další jedince.

A konečně díky nejrůznějším sponzorských darům se centrum mohlo zapojit do využití satelitního sledování označených velkých Mant birostris při jejich migračních přesunech. Pozorování by měla vyjasnit dohady o rychlosti  a vytrvalosti plavání a o hloubce pohybu těchto pelagických velikánů. Při této příležitosti Andrea Marshall pořádá expedice nazvané Ray of Hope k břehům Thajska a Ekvádoru, které se věnují značkování mant satelitními čipy.

Andrea věnuje velké úsilí i osvětě mezi mosambickými rybáři a vesničany. Nejenom že pravidelně pořádá přednášky o mořském životě a jeho ohrožení, ale také učí Mosambičany plavat a potápět se a to nejenom děti. Snaží se, aby získali k moři důvěru a potřebu ho chránit. Mnoho místních rybářů již přestalo lovit ryby a zaměřili se na jinou činnost obživy spojenou s mořským světem. Například Joao, dříve byl považován za nejlepšího lovce oštěpem a kopím, a za 15 minut nachytal 10 kilo ryb, ale přišla doba, kdy mu 10kg ryb zabralo 3 dny a nastávaly situace, kdy jednu velkou rybu honilo 7 lovců najednou. Joao se rozhodl s rybolovem skončit a místo toho se nyní věnuje potápění a turistice. V tomto smyslu dává příklad ostatním. Andrea vesničanům vysvětluje rozumná pravidla ekoturistiky a přivádí je i k vědeckému výzkumu mořského světa.

Přesto se kolem břehů Mosambiku stále manty loví a to je také jedna z příčin jejich znatelného úbytku. Manty pelagické, jsou pro rybáře příliš veliké, ale manty pobřežní jsou stále dostupným a lákavým úlovkem. V současné době probíhají vleklé úřední postupy pro uzákonění ochrany zdejších mant a žraloků. Je to z velké části práce Andrey ale rovněž i závazek, vyplývající z Úmluvy o ochraně migrujících druhů (CMS), kterou v roce 2009 přijal i Mosambik.

Manta birostris byla totiž koncem roku 2011 zařazena do chráněných migračních živočichů, což v praxi znamená, že ve všech areálech jejich výskytu, včetně míst odpočinku na migračních cestách, jsou manty chráněné a je zakázané je lovit. Samozřejmě to vyžaduje koordinovanou mezinárodní spolupráci, o což se zmíněná Úmluva (též nazývaná Bonnská úmluva) snaží  uzavíráním různých dohod a memorand se státy, které mohou dodržování nebo porušování zákazu ovlivnit. Zařazování nových druhů probíhá jednou za tři roky. O to větší je úspěch, že se Mantu birostris podařilo do úmluvy zahrnout již nyní. Manta alfredi byla též navržena k projednání, protože i když nemigruje tak jako Manta birostris, přesouvá se několik set kilometrů podél pobřeží a ochranu potřebuje. Projednávat její zařazení by se mělo v roce 2014.

A další velká naděje na zlepšení celkové situace v ochraně mant byla zaznamenaná v listopadu 2011. Po dlouhém úsilí a vleklé administrativní i výzkumné práci byly na Červeném seznamu ohrožených druhů Mezinárodního svazu ochrany přírody – IUCN zaznamenány oba druhy manty (dosud byla manta vedená jako jeden druh) a označené jako obecně ohrožený, zranitelný druh  "VU vulnerable". Takto označené druhy čelí velkému nebezpečí vyhynutí ve střednědobém období. Dosud byla manta označená jako téměř ohrožený druh "NT near threatened",  což znamenalo že může být v blízké budoucnosti ohrožena vyhynutím, ale stále ještě nesplňovala podmínky pro zařazení do vyššího stupně ohrožení. O toto důležité přehodnocení se ve velké míře zasloužila právě Andrea, která ve spolupráci s ostatními výzkumnými středisky shromáždila dostatek potřebných podkladů. Přehodnocení ohrožení obou druhů mant by mohlo být prvním krokem k jejich účinné ochraně v mnoha dalších částech světa.

Na stránkách mosambického Výzkumného centra http://marinemegafauna.org je možné podepsat petici, žádající mosambické ministry turismu a zemědělství o účinnou ochranu oblastí s výskytem mant. Je možné si adoptovat  nebo i pojmenovat "svou" mantu, a tím přispět částkou 50 nebo 200 dolarů ke smysluplnému výzkumu. Značkování mant, zvláště satelitními čipy, není rozhodně levnou záležitostí a každá podpora najde své uplatnění.

U břehů pláže Tofo se prohání jedna mlaďoučká mantička alfredi, má 2,5 metru, je krásná, má jeden malý flíček na bříšku ..... a jmenuje se Tethys. Ta je "naše" :o)

Sice jsem ji při své dubnové návštěvě mosambických vod nepotkala, ale zato jsem mohla obdivovat mnoho jiných mant, jak velkých, tak pobřežních a mohu potvrdit, že u pobřeží Tofo můžete v průběhu jednoho ponoru potkat oba druhy mant.

Manta pro mě zůstává ten nejkrásnější a nejelegantnější mořský tvor. A jelikož jsem ji tentokrát nastudovala opravdu do detailů, zde jsou mé poznatky, třeba vás navnadí k tomu, zajet do Mosambiku a užít si toho jedinečného tvora zase jiným pohledem.

REJNOK MANTA

třída: paryby
podtřída: příčnoústí
řád: rejnoci
čeleď: mantovití

anglicky: manta ray, blanketfish, devilfish
              Manta birostris: giant manta, oceanic, pacific, pelagic
              Manta alfredi: reef manta ray, coastal, inshore, resident

španělsky: manta cornuda, manta diablo, manta gigante, manta raya, manta voladora
portugalsky: jamanta, urjamanta
japonsky: oni-itomaki-ei
havajsky: hahalua

další názvy: manta atlantská, manta velká, manta obrovská, manta pobřežní

Manty jsou vývojově nejmladší ze skupiny rejnoků (nejstarší jsou kytarovci), vyvinuly se z trnuch rodu Dasyatidae zhruba před 5 miliony let. Vědecky byla manta poprvé popsána J.Walbaumem v roce 1792.

Je to největší žijící rejnok. Může dosáhnout rozpětí křídel až 9 m (údajně pozorovaný jedinec v Indickém oceánu), doložené jsou manty o velikosti 7 m, běžně se setkáváme s mantami kolem 4 m.

V roce 2009 uznal vědecký svět výsledky dlouholetého pozorování mant mořskou bioložkou Andreou Marshall a nyní rozlišujeme dva druhy mant, které se odlišují jak vizuálně, tak způsobem života.

Jedním druhem je velká, pelagická a migrující Manta birostris, která je více rozšířená, ale připlouvá k pobřeží jen občas a tudíž je potápěči méně sledovaná. Druhý druh je Manta alfredi, která je menší, je věrná jedné oblasti, drží se u pobřeží a na větší vzdálenosti nemigruje. Nyní se zkoumá, zda manta, která se vyskytuje v Atlantickém oceánu v Mexickém zálivu a v Karibském moři a vykazuje znaky jak alfredi, tak birostris, nevytvoří ještě třetí druh.

Druhy birostris a alfredi se odlišují nejenom ve velikosti a ve způsobu života, ale i ve zbarvení hřbetní a břišní části, v počtu zubů, přítomnosti nebo absence trnu u kořenu ocasu, velikosti pohlavních orgánů, tvaru křídel, dosažení dospělosti apod.

Při našem setkání s matnou pod vodou nestačíme všechny znaky postřehnout a rozlišit. Těmi základními ale mohou být tyto rozdíly:
Při pohledu zespoda: manta velká, pelagická, tedy manta birostris nemá žádné skvrny v mezižaberním prostrou, manta pobřežní, tedy manta alfredi je má vždy.
Při pohledu zepředu: manta velká, birostris, má černou nebo tmavě šedou tlamu, zatímco manta pobřežní, alfredi má tlamu bílou maximálně světle šedou.
Při pohledu shora: manta velká má u hlavy jasně ohraničené bílé skvrny, zatímco manta pobřežní má tyto skvrny tvarované spíše do oblouku.

Tolik základní rozdíly, podle kterých by každý potápěč mohl z kteréhokoli úhlu poznat, o který druh manty jde.

VÝSKYT

Manty se vyskytují ve všech mořích mírného a tropického pásma, ale popsané druhy mají obvykle odlišná místa výskytu, je jen několik málo lokalit, kde se zdržují oba druhy a Mosambik je navíc pravděpodobně jediné místo, kde můžeme oba druhy potkat během jediného ponoru.

Pobřežní Manta alfredi se vyskytuje v Rudém moři, v Indonésii či na Palau, v Indickém oceánu a západním Pacifiku nebo u ostrovů Francouzské Polynésie. V Atlantickém oceánu byla pozorována pouze vzácně u Kanárských ostrovů a okolí.  Na některých místech, dříve hojně obývaných, jsou populace již značně zdecimovány (Indonesie, Filipíny ..)

Velká Manta birostris brázdí hlavně vody Atlantického oceánu a východního Pacifiku. Můžeme ji potkat například v okolí Mexika, na Galapágách, u Mosambiku ale i v Rudém moři nebo u Japonska. Je to druh, který migruje mezi různými oblastmi a u pobřeží se zdržuje většinou pouze kvůli soustředěnému planktonu nebo na čistící stanici a následně zase mizí v oceánu.

Obě manty, jak birostris, tak alfredi, můžeme vidět například u Súdánu, u Mosambiku, na Maledivách, v Indonésii nebo u Havajských ostrovů, ale díky svému odlišnému způsobu života nepřicházejí do vzájemného kontaktu.

Celková populace mant není známa a je těžké ji odhadnout. Můžeme hovořit pouze o populacích v jednotlivých oblastech, které jsou monitorované, někde uvádějí 100 jedinců jinde i přes 2000 mant. Zvlášť obtížné je určit populaci pelagické, migrující manty z důvodu zatím velmi malých poznatků o jejích migračních cestách.

Obvykle se manta pohybuje v hloubce 1-40 m, byla ale monitorována v hloubkách přesahujících 100 metrů, jsou důkazy o tom, že zavítá i přes 1000 m hluboko.

Zajímavé jsou skvrny na břiše mant. Už jsme specifikovali to, že pobřežní manta alfredi má skvrny v mezižaberním prostoru a velká manta birostris pouze v dolní části břicha, ale tyto skvrny má každá manta jedinečné, tedy rozprostřené zcela specificky pro toho kterého jedince, což umožňuje jednotlivá zvířata identifikovat. Něco jako lidské otisky prstů. Tyto skvrny jsou patrné hned po narození a během života se prostorově nemění.

V některých oblastech můžeme potkat i manty celé černé, tedy jak na hřbetu, tak na břiše i v okolí tlamy. Černá manta má pouze malou bílou skvrnu na břiše. Žádní jiní žraloci nebo rejnoci nemají tuto specifickou černou variantu. Černé manty jsou při západním pobřeží Ameriky nebo v západopacifické oblasti. V jiných oblastech se černé manty nejspíš nevyskytují vůbec, například ještě nikdy nebyly spatřeny podél východního pobřeží Afriky. Vzácnější je druhý barevný extrém, tedy manty albíni, kdy zcela chybí pigmentace a manta je celá bílá. Takových exemplářů bylo zatím na světě zaznamenáno pouze asi 20. Podobné případy albínů známe i u žraloků. Obojí barevné varianty byly pozorovány jak u  pobřežní, tak pelagické manty.

Specifické pro mantu jsou dlouhé lalokovité výrůstky na obou stranách hlavy, pozůstatky širokého disku, kdysi zasahujícího až za oči. Bývají nazývány hlavové ploutve i když se o ploutve již nejedná. Tyto laloky jsou pohyblivé a pomáhají nabrat do široké tlamy co nejvíce vody s planktonem, kterým se manta živí. Když se nekrmí, dokáže laloky srolovat, aby nebránily v pohybu. V této fázi je drží obvykle vytyčené dopředu, což navozuje přirovnání k rohům a proto je občas nazývána "ďábelská ryba" – devilfish (spolu s mobulami).

I když se manta živí pouze planktonem, maximálně malými rybkami, má v tlamě zuby. Jsou velmi drobné, velikosti špendlíkové hlavičky a pouze v dolní čelisti. Těchto minizoubků má až 4000, ale v mnoha případech jsou zakrnělé a potažené tkání. Manta zuby nepoužívá, i malé rybky polyká celé. Zuby využívají pouze samci při páření, když si potřebují samici přidržet za křídlo.

Mozek manty je vzhledem k velikosti těla poměrně velký (největší z paryb) a manta vykazuje i určitou míru inteligence. Dokonce se říká, že dokáže v zástupu přihlížejících potápěčů reagovat právě na instruktora, kterého "od vidění" zná. Mozek mant, stejně tak jako mozky některých velkých pelagických ryb, které se potápí do velkých hloubek, nebo rychle plavou, je uzpůsobený udržet si vyšší teplotu, než je okolní voda.  Umožňuje to síť žil a tepen kolem mozku, které umí nabrat a uchovat teplo například z širokých křídel, které si manta nahřívá na slunci těsně pod hladinou. Mozek mant je vystavený ochlazení více než mozky jiných podobných mořských živočichů. Jednak je jejich hlava plochá a jednak při příjmu potravy i při normálním plavání jim ústní dutinou, těsně pod mozkem, prochází velké množství vody, což odvádí teplo.

Manty se živí volně unášenými mikroskopickými planktonními organismy, larvami ryb, pelagickými druhy korýšů, případně i malými rybami. Pokud je planktonu dostatek a je rovnoměrně rozptýlený, manta proplouvá rovně nebo v malých obloucích těsně pod hladinou. Pokud se plankton shromažďuje pouze v určitém omezeném prostoru, provádí známá salta a nahání tak plankton do většího chumlu, což jí umožňuje polykat hustší sousta.

Při  náhlém, hlasitém zvuku se kril shlukne do těsnějšího seskupení a toho pravděpodobně využívá manta svými výskoky nad hladinu a hlasitými pády zpět, kdy následuje spolknutí semknutého krilu. Manta ovšem dokáže i "luxovat" dno, tedy filtrovat plankton těsně nad pískem nebo porostem mořské trávy.

Když manta loví  s tlamou doširoka otevřenou, jsou zepředu dobře vidět mohutné žaberní oblouky, které v sobě mají důmyslné filtrační zařízení. V žaberních štěrbinách jsou cévky a vlásečnice, jejichž stěnami proniká kyslík z protékající vody do krve a zároveň jakási houbovitá hmota, která filtruje plankton. Voda, která vychází ven ze žaberních štěrbin na břiše, je již ochuzená o kyslík a většinu zooplanktonu. Zadržený plankton přemístí manta dál do tlamy, kde ho polkne. Její hrdlo je ovšem poměrně úzké, asi jako lidská pěst a tudíž se nestane, že by sebevětší manta s obrovskou tlamou spolkla nebo nasála větší sousto.

Manta spotřebuje denně 20-30 kg planktonu. Vědci vypozorovali, že to jsou obvykle  2% vlastní váhy, tedy dospělá manta, vážící zhruba 1.400 kg spotřebuje denně 28 kg potravy.

ROZMNOŽOVÁNÍ

Stejně jako u ostatních paryb, samec pronásleduje samici a nasává její připravenost pářit se. Samičku ale uhání víc samců,  není výjimkou, když  za jednou samicí plave celá smečka třeba i 20 dychtivých samců a všichni plavou přesně tam, kam si umane samička. Shromáždění plave poměrně rychle, nebo alespoň rychleji, než je obvyklé volné tempo manty. Celé dvoření i následná kopulace probíhá v hloubce zhruba 1m a často v období úplňku. Dvojice spolu vzájemně komunikují polohou těla, sameček bývá menší a plave těsně za samičkou, dokonce občas vyluzují i jakési zvuky. Samička má důležitý úkol, vybrat pro svého potomka toho nejlepšího a nejšikovnějšího taťku, tedy ty nejlepší geny a jelikož z toho všeho vznikne obvykle jenom jedno mládě, je třeba opravdu pečlivý výběr. Celé dvoření trvá přibližně půl hodiny.  Poté samička zpomalí a  dovolí tomu vyvolenému, aby se přichycením za ploutev podsunul pod ni, břicho na břicho. Stejně jako ostatní paryby, mají i mantí samečci dva rozmnožovací orgány. Samotná kopulace trvá přibližně 90-120 vteřin. Sameček pak odpluje a samička přijme ještě jednoho nápadníka z čekající smečky.  Spáří se tedy s dvěma samci za sebou. Poté je definitivní konec a ostatní samci mají smůlu, třeba zase za rok.....

Oplodněná vajíčka se vyvíjejí v těle matky zhruba 12 měsíců a následně mají manty obvykle  rok pauzu než načerpají novou energii k dalšímu těhotenství, u jedinců to může být třeba i 3-5ti letá pauza. Jsou ale známé případy mant v zajetí, kdy se pár úspěšně spářil jen chvíli po porodu, bez jakékoli roční pauzy.

Čerstvě oplodněnou mantu můžeme poznat podle odřenin na křídle, které jí tam zůstanou po zubech samce, jak si ji přidržoval při páření. Zoubky nejsou ostré, aby způsobily nějaké závažné zranění, jako tomu někdy bývá u žraloků, jsou pouze drsné a na křídle samice zůstanou menší červené škrábance, které časem zmizí.

Manty jsou ovoviviparní, tedy vejcoživorodé, jejich embrya se vyvíjejí v těle matky, ale nejsou s ní spojeni pupeční šňůrou, není zde placenta. Zárodky jsou živi ze svého vaječného žloutku a poté, co ho spotřebují, vstřebávají živiny pomocí provazcovitých výběžků dělohy. Po spotřebování žloutku embrya požírají i vajíčka, která samice neustále produkuje, občas může docházet i k sežrání slabšího, již vyvinutého jedince. Výsledkem toho všeho je, že se ze zárodků plně vyvine jen jedno mládě, velmi zřídka dvě. Mládě je uvnitř těla matky srolované jako rohlík  a teprve po porodu se rozvine do celé šíře. Manta rodí těsně u hladiny a rychle vymrští mládě z těla. Ihned po narození dosahuje mladá manta rozpětí křídel kolem 130 cm a je  zmenšenou kopií manty dospělé. Skvrny, které má na břiše, se již vývojem zásadně nemění, lze podle nich sledovat mládě po dobu dospívání i celého života.  Porod probíhá blíže břehů v mělké vodě, kde mláďata zůstávají do doby než povyrostou a budou moci čelit nepřátelům. Bohužel, mladé manty jsou snadnou a častou kořistí velkých žraloků a jedinou výhodou je, že rostou poměrně rychle, během prvního roku svou velikost zdvojnásobí. Když dosáhnou rozpětí křídel  4-5 metrů, jsou dospělé.

Stále ale nevíme, v kolika letech této velikosti dosahují, předpokládá se, že u samců to může být již kolem 6. roku života, u samic pravděpodobně kolem  8-10. roku, jiné zdroje udávají dospělost až kolem 10-15 let.

Jedny z mála informací, které o páření i porodu vědci mají, jsou od mant, které jsou v akváriu v Okinawa Churaumi Aquarium v Japonsku. Páření a porody zde byly sledovány v letech 2007-2010. Pár samce 3,5 metru v rozpětí křídel a samice 4,2 m se poprvé spářili v roce 2006, kdy se po 374 dnech narodila samička, 1,9 m v rozpětí křídel. Byl to první sledovaný porod a první mládě narozené v zajetí. Mládě ale po 4 dnech zemřelo, pravděpodobně vinou útoku samce-otce. Ihned po porodu se pár opět spářil a po 366 dnech, v červnu 2008, se narodil sameček, 1,8m a byl od dvojice ihned odebrán. Pár se okamžitě spářil znovu a v této frekvenci samička porodila ještě dvakrát.

Ve volném moři byl několikrát sledovaný proces páření, ale pouze jednou se podařilo zaznamenat porod. Bylo to v roce 1967, kdy se italský fotograf Roberto Fabbri potápěl u břehů Port Súdánu spolu s několika svými přáteli, kteří se vydali lovit s harpunami. Došlo k tomu, že proplouvající těhotná manta byla harpunou zasažena a v panice před smrtí nuceně porodila. (http://www.robertofabbri-wildlife.com/manta_01.html)

Stále je nejasné, kolika let se manta dožívá. Je sporné, zda se u manty dají použít obvyklé techniky k odhadování života žraloků a tak je celkový věk a věk dospělosti, stále nejasný. Ovšem je možné s určitostí říci, že stejně jako mnozí další velcí pelagičtí živočichové, žije manta poměrně dlouho, ale také déle trvá, než dosáhne věku, kdy je schopna reprodukce. Zatím nejsou věrohodně podložená žádná tvrzení, tedy ani ta, že se manta dožívá 25 let, ale ani ta, že jsou manty stoleté.

Co se výskoků manty nad hladinu týče, jejich důvod není zcela jednoznačný. Může to být způsob odstraňování parazitů, může to být určitá hravost (stejně jako je tomu u keporkaků), může to být projev síly a dominantního chování, způsob dvoření a upoutání pozornosti samice, uvažuje se i o tom, že to může být určitý způsob jak paralyzovat drobné rybky a ty potom snadněji nabrat do široké tlamy. Byly pozorovány i výskoky vyšší než 2 metry nad hladinu. Vyskakují i mláďata a své výskoky opakují třeba i 2-3x za sebou.

Během dne manty tráví většinu času na čistících stanicích. Různé rybky, nejčastěji pyskouni a pomci čističi nebo krevetky odstraňují parazity hlavně z ran, které mají manty po žraločích kousnutí a likvidují starou kůži. Široké otevření tlamy na čistících stanicích nemá za cíl spolknutí potravy, tady se drobné rybky nemusí ničeho obávat, manta si  nechá vyčistit i vnitřek žaber či samotný jícen a nechá je zase z tlamy vyplout. Jelikož manta musí neustále plavat, nemůže se zastavit, pomalu krouží kolem místa čistící stanice a rybky plují s ní.

Po štítovcích, kteří se přisávají na tělo manty a spolucestováním využívají přísunu potravy, mohou vzniknout drobné ranky. Jsou-li přisáté delší dobu a poté se odpojí, je kůže v místě přisání porušená a citlivá k infekci. Bylo  pozorováno, jak manta otírá tělo o skály ve snaze se štítovců zbavit, také výskoky z vody mohou být smyslem odstranění nezvaných hostů. Pokud má manta na svém těle třeba až 7 velkých štítovců, její pohyb je značně omezený a  musí vydat  více energie. Také  ranek, náchylných k infekci, může být o to více.

Mírnost chování manty jsou spolu s velikostí a jejím noblesním pohybem velkým lákadlem pro potápěče k setkání ať již při krmení planktonem nebo na čistících stanicích. Pro co nejlepší prožitek přítomnosti s mantou platí určitá pravidla. Čím klidnější je potápěč, tím zvědavější je manta a chce si nového tvora prohlédnout. Manty jsou sice zvědavé, ale také obezřetné. Pokud je potápěč netrpělivý a snaží se k mantě přiblížit, obvykle manta zvolí raději ústup a netrpělivý potápěč tak překazí potěšení ostatním. Vyplatí se sledovat manty z povzdálí, držet se při dnu a nestoupat blíže k mantě. Manty tak získají důvěru a odvděčí se úžasným tancem ve stále větší blízkosti, pouhé desítky centimetrů nad hlavami.  Mějme na paměti, že manta velmi citlivě reaguje na dotek. Tento smysl hraje důležitou úlohu, protože například mnozí žraloci nejprve do své potravy šťouchnou a teprve potom se zakousnou. Pokud manta ucítí dotek, reaguje okamžitě, zabere křídly a v mžiku je pryč. Pokud se budeme snažit manty dotknout je to jako bychom ji rovnou chtěli odehnat. Nehledě na to, že jakýkoli lidský dotek, třeba i jemné pohlazení,  odstraní z kůže manty sliz, který ji chrání před mořskou infekcí. V určitých oblastech, kde je rozvinuté potápění s mantami, mívají manty  na  kůži viditelné skvrny od lidských doteků, které napadají paraziti a dlouho trvá, než se narušení kůže zahojí.

Pokud se manta zrovna krmí, tedy provádí svá salta, nesnažme se dostat se do její cesty, nebo pod ní. Zabránění salta a oblouku ji nepříjemně vyruší z poklidného krmení. V případě manty se nejedná o salta z rozmaru a radosti, jak je jsme schopni chápat a napodobovat my, ale o důležitý pohyb pro získání co největšího množství potravy.

ZÁSADY POTÁPĚNÍ S MANTAMI

1. Nikdy nesahat na manty
2. Nepřibližovat se k mantě, nechat ji přiblížit se k nám
3. Na čistící stanici udržovat odstup od místa, kde manta krouží, abychom nenarušili její poklidnou trasu
4. Když se manty krmí, držet se pohromadě ve skupině a stranou, nikoliv pod nebo blízko seskupení planktonu, blokovali bychom přirozenou nabírací trasu manty
5. Pokud šnorchlujeme, ležíme klidně na hladině a nepotápíme se k mantám
6. Pokud člun čeká stranou od krmení, nečekáme, že za námi přijede, sami musíme doplout k člunu, zabráníme tak, aby šroub přijíždějícího člunu zranil mantu pod hladinou
7. V oblasti, kde se manty krmí, nepoužíváme potápěčské háky ani bójky, aby se manty nezapletly a nezranily o provázky, které nevidí
8. Vyvarujeme se přiblížení zezadu, kdy nás manta nevidí a můžeme ji vystrašit
9. Mějme na mysli, že tu manta není pro náš lov zážitků, ale že my jsme jen hosté v jejím prostředí

MANTY V ZAJETÍ

Manty nejsou obvyklými atrakcemi v akváriích díky jejich velikosti a nutnosti neustále plavat. Jedním z dvou světových akvárií, kde chovají manty, je nádrž o 25 milionech litrů, "Ocean Voyager" v Georgii. Žije zde manta, Nandi, která byla v roce 2007 nešťastně chycená do sítí u Durbanu v Jižní Africe. Postupně k Nandi přibyly další dvě samice Billi a Tallulah a posledním přírůstkem z roku 2012 je samec o rozpětí křídel 3m, chycený na pobřeží Floridy. V tomto obřím akváriu jsou kromě mant i čtyři žraloci velrybí.

Dalším akváriem, držícím manty v této oblasti, byl Atlantic Resort na Bahamách, ale ten již vrátil manty do moře, nyní chová pouze siby.

Druhým akváriem, hostícím manty, je japonské Churaumi Aqauarium v Okinawě v nádrži nazývané Kurtoshio Sea. Páru mant se tam v roce 2007 narodilo mládě a další následovaly. Byly to první pozorované mantí porody v zajetí. V současné době je v akváriu 6 mant a tři žraloci velrybí.

MIGRACE

Dříve se předpokládalo, že všechny manty dokáží migrovat. Nyní, po rozlišení dvou druhů, víme, že migrující a pelagický život vede hlavně velká Manta birostris. Tento druh se dokáže přemístit na velké vzdálenosti vytrvalou plavbou, a když dosáhne nové lokality, u břehu se obvykle zdržuje pouze z důvodu očisty nebo konzumace planktonu. Na druhé straně se předpokládá, že případy migrace mant přes celé šíře oceánů jsou ojedinělé, i v případě pelagických mant se jedná spíše o migrace v rámci velkých moří. Například populace studovaná v Mosambiku migrovala na Maledivy a manty dokázaly  překonat vzdálenost 1000 kilometrů za 60 dnů, což je řadí na první místo mezi migrujícími živočichy v Indickém oceánu. Výskyt Manty birostris na lokalitách jako je severní Nový Zéland, jižní Brazílie, Uruguay, Azory, Similanské ostrovy, Thajsko a východní břehy USA pouze v určitých ročních obdobích dokazují, že Manta birostris podniká sezónní migrace. Existují záznamy o Mantě birostris, která byla poprvé zaznamenána v havajských vodách v roce 2006 a poté znovu až v roce 2009. Kde byla mezitím nikdo neví.

Manta alfredi se rovněž v malém rozsahu přemísťuje, ale pouze podél pobřeží v rozmezí zhruba 500 km  v rámci čistících stanic nebo potravních akumulací. Putuje podél pobřeží, když vyhledává partnera pro páření, případně i z důvodu sezónních přesunů. Tento druh nemá tendenci přemísťování v oblastech, které jsou chráněné, jako například u Austrálie, Havaje, Japonska, Malediv a v Mikronésii u ostrova Yap, ale přemísťuje se v oblastech, kde je přítomný rybolov  (Indonésie, Thajsko, Mosambik).

Mladá pobřežní manta Croc, samička, která byla poprvé spatřena v roce 2009  v Ponta do Ouro, což je v Mosambiku, asi 10 km od hranic s Jižní Afrikou, byla v roce 2011, tedy po dvou letech, spatřena u břehů Tofo. Přemístila se tedy o 470 km během dvou let. Rekord v přemístění pobřežní manty zatím drží jedna australská samička, která zdolala 506 km.

OHROŽENÍ

Přirozeným nebezpečím pro dospělé manty jsou pouze větší žraloci, například žralok tygří nebo v ojedinělých případech kosatky. Jejich častou kořistí jsou zvláště mladé manty. V několika málo případech byly pozorovány i kousnutí kulatého, koláčkovitého tvaru, které mají na svědomí draví žraločci, malí hlubokomořští žraloci, kteří ze své tlamy vytvoří přísavku a vysají oválný kus masa na predátorech daleko větších, než jsou oni sami. To mimochodem dosvědčuje i to, že manty se potápí i do velkých hloubek. Ovšem úbytek mant napadením predátory je přirozený, existoval vždy a není příčinou poklesu mantí populace. Jako u naprosté většiny mořských živočichů i v případě mant je hlavní příčinou ohrožení člověk.

V minulosti se manty lovily pouze z malých člunů harpunami většinou pro maso jako tradiční pokrm domorodců, využíval se olej z jater a brusná funkce mantí kůže. Později se manta přestala lovit i tímto způsobem, maso bylo delikatesou pouze v určitých destinacích Asie a jinak manta neměla pro trh žádný význam. Ovšem to  se změnilo nedávno, když na trzích poklesla dodávka žraločích ploutví, většinou právě z důvodu vylovení žraloků z přístupných oblastí. Bylo třeba vytvořit náhradu něčeho stejně zajímavého. A objevilo se tvrzení, že filtrační tkáň mantích žaber je skvělým přípravkem v tradiční čínské medicíně a také že mantí chrupavka výborně doplní chybějící komponenty ve žraločí polévce.

To, co je nyní tak žádané na mantě, je houbovitá růžovo-hnědá tkáň, která je natažená mezi žábrami a vytváří jakési filtrační síto zachycující plankton z vody protékající žábrami.Tvrdí se, že tato tkáň, zpracovaná v tradiční čínské medicíně, pomáhá redukovat toxiny v krvi. Obchodníci se sušenými mořskými plody tvrdí, že praktici tradiční čínské medicíny s tímto tvrzením souhlasí. Ovšem tak nějak chybí důkazy, že to tak opravdu je, nikdo nedokáže říct, od kdy jsou žábry součástí tradiční čínské medicíny a proč tato skutečnost vešla ve známost teprve nedávno. Dosud nebylo na vědecké bázi potvrzeno nic, co by podpořilo toto tvrzení, ale zároveň neexistují ani fundované závěry, že tomu tak není. Nicméně, zmíněná, možná naprosto nepodložená víra, že žábry čistí krev, je příčinou zvýšeného výlovu mant a současného poklesu jejich populace.

Žraločí ploutve jako afrodisiakum v podobě polévky se částečně podařilo zatlačit do pozadí a odnesly to manty, které si čínský trh vybral jako náhradu. V mnohých oblastech se lov mant změnil z příležitostného (zachycení v sítích při lovu jiných ryb) na cílený. Manty jsou navíc snadným úlovkem díky jejich velikosti, pomalému pohybu těsně pod hladinou, daným výskytem, kde se shromažďují a nedostatku lidských omezení.

Příkladem nesmyslného výlovu mant jsou například indonéské ostrovy Alor, Lamalera, Lamakera a další. Kolem roku 1993  činil roční výlov 1000-2500 mant. V roce 1996 bylo oznámeno, že se manty již neloví, ale to bylo z toho důvodu, že všechny manty již byly vyloveny, v oblasti nebyla jediná.

Manty z podobných důvodů zmizely i z  vod kolem Filipín. Například u ostrova Pamilican se svého času  ročně lovilo až 1000 mant a mobul, lovů se účastnilo 35 vesnic, lovilo se harpunami, oštěpy i do sítí. Místní tvrdí, že lovy jsou pro ně dlouholetou tradicí. Následné výzkumy ukázaly, že manty byly v této oblasti  zredukovány na minimum. Výlov mant byl ve filipínských vodách zakázán v roce 1998, když se zjistilo, že úbytek je drastický. Ale to trvalo pouze 4 roky,  pod nátlakem rybářů a díky nedostatečným důkazům o zdejší populaci mant byl zákaz zrušen. V roce 2002 bylo uloveno již pouze 156 mant, pravděpodobně téměř vše, co ještě u Filipín zbylo. Nyní je hlášený velmi ojedinělý výskyt. Dlouholetá tradice byla během několika málo let zrušena.

U ostrova Yaeyama v Japonsku bylo v roce 1982 pozorováno u hladiny 50 mant, v roce 1992 tento počet poklesl na 30 a údaje z roku 1999 udávají už jen 15.

Manty jsou často zachyceny rybářskými společnostmi v lovných sítích u Pakistánu, Indie a Srí Lanky, kde se následně používají jako žraločí návnada a na prodej asijskému trhu. Místními rybáři jsou manty loveny hlavně ve vodách Tanzánie a jižního Mosambiku.

Za posledních 75 let v některých oblastech populace mant poklesla až o 80%, v průměru je možné mluvit o 30% snížení populace. Údajně se nyní ročně vyloví přes 4000 mant a mobul v celkové váze přes 500 tun.

V současné době již hromadný lov mant polevil, částečně i proto, že v nechráněných oblastech jsou již vylovené. Vzhledem k pomalému dospívání manty a nízkému počtu mláďat, z nichž mnohé se dospělosti nedožijí, je potřeba populaci stávajících mant chránit daleko účinněji než je tomu nyní. Je vidět velký rozdíl mezi oblastmi, kde je opravdu funkční ochrana prostředí, jako například na ostrově Yap, na Maledivách nebo na Havaji, kde funguje rozumný ekoturismus a šetrné potápění k mantám a mezi oblastmi, kde ochrana zatím uzákoněná nebyla.

Určitým řešením v ochraně populace ohrožených mořských živočichů se ukázala být ekoturistika, která zároveň může značně navýšit finanční příjem dané oblasti. Například v roce 2002 byl na Big Island na Havaji potvrzen příjem přes 2,5 milionů dolarů z aktivit mantí turistiky v pobřežních vodách. Podobný průzkum na Maledivách ukázal ekonomický přínos přibližně 7,8 milionů dolarů. Potápěčské báze v La Paz v Mexiku mají souhrnně denní tržbu z mantí turistiky kolem 3000 dolarů. Tato čísla jsou enormní, když porovnáme, že jedna mrtvá manta přinese na světových trzích zhruba 250-500 dolarů. Filipíny přiznali svého času příjem z lovu mant a mobul ročně 4,8 milionů dolarů. Ovšem nyní již příjem nemají žádný, protože manty ze své oblasti vyhnali nebo vyhubili a nemohou mít tudíž v budoucnu příjem ani z ekoturistiky. Na druhé straně, pokud by se Filipíny se stejnou vervou jako na lov mant vrhli na ekoturistiku, dá se předpokládat, že by to byla pro manty nejspíš stejná zkáza.

Ohrožením pro manty jsou totiž i poškození způsobená jinak než lovem. Pomineme-li znečištění pobřežního prostředí nárůstem turistického zázemí, hrozí mantě víc než jiným živočichům různá poranění, která ji potkávají těsně pod hladinou, kde se krmí. Jedná se hlavně o zranění vrtulí motoru projíždějících člunů s turisty lačnými atrakce. Na Havaji vypozorovali, že mnohé manty nesou poranění od zapletení do lan, sítí nebo rybářských vlasců a zhruba 1 z 10 mant má poškozenou nebo zcela nefunkční jednu hlavovou ploutev. Neukázněnost potápěčů i šnorchlařů vede často k poškození kůže dotykem, přičemž mnohdy lidé ani netuší, že mohou pohlazením mantě uškodit. Již v několika oblastech se nepříznivost turismu projevila odplutím mant na jiné lokality..