Tethys - potápění v pohodě - Tonga 2013

 Tonga 2013

Uvidím zase Tonga! Ostrovy klidu, kde chcípl pes, ale přežili keporkaci. Uvidím záliv Port of Refuge, obejmu starou Louisu, zakopnu o fenku Sesi, poplácám po zádech potetovaného Isiho a pozvu Karen na místní rum. A co asi dělá Lawrence? Jak se daří jeho restauraci? Těším se jak popiji kavu s místními hasiči a poslechnu si jejich tklivé polynézské  písně. Popiju Steinlager v baru Coconet a shora bude vřeštět kazeťák starého Angličana prastaré šlágry z Woodstocku. Ani nevím, jak se ten chlapík jmenuje. Co asi Ital na útěku? Ještě peče pizzu kousek od kostela? Objeví se snad na Tonga nová zajímavá figurka z toho podivného západního světa, která to tam nemohla vydržet? Žádná televize, e-mail bez přílohy se odesílá 10 minut, všichni chodí pomalu, v lýkových suknicích, a zpívají. Voda v moři je modrá jako oči Kaisy Berquist. Neznáte? Blonďatá švédka, mistryně světa ve skoku do výšky… no nic...

Přistáváme na Vava´u, ale ještě nezačínáme s velrybami. Na Tonga se přece nespěchá, musíme si nastavit rytmus, lehnout si na noční pláž a koukat na hvězdy, zaplavat si v moři jen tak, bez velryb. Pozorovat obrovské kaloně, ještě větší kokosové kraby, popíjet čerstvou šťávu z kokosu, tonžské pivo maka, jíst čerstvou rybu a poslouchat historky majitele ostrůvku Eueiki, kde jsme se právě ocitli, Marka Belvedere.

Mark vypráví. Profesí jsem konstruktér jachet. Moje jachta drží světový rekord v rychlosti jízdy na plachty. Náhodou jsem se dostal k reprodukcím starých obrazů z výpravy Jamese Cooka na Tonga. Na nich jsem uviděl původní tonžské jachty z Cookova období. Tonžané již dnes takové lodě nestaví, toto umění bylo zapomenuto. Konstrukce jachet mě zaujala. Naprosto zásadně se liší od filosofie konstrukcí těch současných, nikdy jsem nic takového neviděl. Nakonec jsem to dotáhl tak daleko, že jsem si takovou tonžskou jachtu postavil. Žádný kevlar a karbon, nylon a počítačová projekce. Jako Tonžané, co ostrov dal. Spustili jsme jachtu na moře a vyrazili proti větru. Jachta začala baletit a doslova létat po vlnách. Téměř jsem nemusel křižovat, tahle kouzelnice prostě umí plachtit proti větru. Říká se jí Kaila.

Mark pokračuje. Propadl jsem tonžské historii. Objevil sem, že Tonga bylo nejvyspělejší částí Polynésie. Tonžané jako jediní  svoji společnost povýšili do struktury království a byli schopni se jednak organizovaně bránit kolonizátorům a jednak podnikat výpravy po celém Pacifiku. Současní původní obyvatelé Havaje jsou Tonžané. Ti se na Havaj pravidelně vydávali již od 12. století. Je prokázáno, že některé současné indiánské kmeny na území Mexika a jižních USA jsou také geneticky Tonžané. Ne Kolumbus, ne Vikingové, Polynésané dopluli do Ameriky jako první. Uměli skvostně plout proti větru. Věděli, že když poplují proti větru, objeví nová území, kde zatím žádní lidé nežijí. Ale přitom nepluli jen tak na náhodu. Četli moře jako knihu. Směr vln, hvězdy, vítr, let mořských ptáků, vše jim napovídalo, kde jsou nové ostrovy, kam se vydat.

A jak jsem ocitl zde, na ostrově Eueiki? Pokračuje Mark. Minulý tonžský král se rozhodl obnovit slávu polynézského jachtění a nechal si postavit královskou loď. Jenže se nějak nepovedla, nesviští a nebaletí na vlnách tak, jak by měla. Král se dozvěděl o mě a udělal mi nabídku. Pronajal mi zdarma tento ostrov na 99 let a poprosil mě, ať jeho jachtu opravím. Ať obnovím slávu tonžských jachet a vrátím Tonga jejich umění. Sám mám soukromý sen, který se pomalu stává vášní a smyslem mého života. Chtěl bych s tradiční tonžskou jachtou vyhrát největší jachtařské závody světa.

Že stále nepíšu nic o velrybách? Bylo to vlastně velmi podobné jako loni, takže bych mohl udělat Ctrl+C Ctrl+V… Ale… Každopádně jsme pracovali s jiným operátorem a já velmi oceňuji jeho loď. Kajuta s postranními okny je na focení výskoků ve větru neocenitelná. Taky je kam schovat se před deštěm a kam ukrýt věci, které mají zůstat suché. Majitelka lodi je nadšenec s dlouhou praxí a na svoji postavu Američanky neuvěřitelně rychle plave. Na skipperovi bylo také vidět, že svoji práci dělá roky. Akorát pomocník Brendy byl přesně tak pomalý, jak byla Brenda rychlá. Takže příště prosím vyměnit za Isiho od Karen, jó?

Opět jsme zvolili kompromisní termín, kdy jsou mláďata ještě hodně malá, ale zároveň trvá aktivita samců. Jako loni hned první den bouřlivý heatrun, výskoky, souboje samců, signály samic ocasem i prsními ploutvemi, nádhera. Celou dobu nám také přálo počasí, téměř bez deště a snesitelnou silou větru, takže jsme nevynechali ani den. Překvapilo mě na tuto dobu množství mláďat a někdy již docela velkých, zhruba měsíc starých. Je vidět, že samice dobře plánují, vědí, že je nutné se vrátit včas do jižních studených moří. Samici s mládětem jsme potkávali každý den, ale nějak s nimi nebyla rozumná řeč. Mnohdy jsme dvojici sledovali hodiny, když se zastavili, hořeli jsme nadějí, že teď už konečně, vlezli do vody, ale v tu chvíli samice opět zavelela a odplula. Konečně dostáváme zprávu od druhé lodě Brendy, že mají spolupracující matku s mládětem. Budou s nimi ještě 30 minut a pak nechají nás. Přijíždíme na místo a vidíme, že lidé z druhé lodě prožívají nezapomenutelné chvíle. Matka je obrovská a netečně spí na hladině. Mládě je na tuto dobu mimořádně velké, odhadem 5 týdnů staré. Tak hravé mimino se jen tak nevidí. Vyskakuje, plácá lidi po hlavě ocasem, drcá do nich hlavou, prostě mazec. Jak to jako proboha máme vydržet těch 30 minut na lodi? Vydrží samice na místě? Zůstane vstřícná nálada samice i mláděte? Konečně je řada na nás. Bohužel jsme v uzavřené zátoce se špatnou viditelností, takže okamžitě po vstupu do vody vím, že loňské zářivě modré fotky dnes nepořídím, ale na druhou stranu je viditelnost dostatečná na prožití zážitku, jakých mnoho není. Ve vodě zažíváme to samé, na co jsme před chvílí hleděli z člunu. Mládě řádí a obrovská samice spí dva metry pod námi. Po chvíli se mládě přeci jen unavuje a přepíná se na klidový mód. Mazlí se s matkou a dostává za to mlíčko. I v těchto momentech má matka zavřené oči. Buď si to tak užívá a nebo relaxuje. Nebo obojí. Abych kompenzoval špatnou viditelnost, jsem u matky úplně na kontakt. Fotím metr od jejího oka. Přepínám foťák na video. Mládě je na hlavě matky, pomalu se sune dolů, zaplouvá za matku a objevuje se u struků. Na mé straně se opět mazlí s hlavou matky. Nádherný film a lístky v první řadě.