Tethys - potápění v pohodě - Znovuobjevené Komodo

Na Komodo se jezdím potápět 11 let a nikdy jsem nebyl zklamán, vždycky jsem si to užil. Mám totiž rád zdravé korálové útesy plné ryb a teplá průzračná voda se k pocitu pohodlí a fotografickým výsledkům také hodí. Jezdíval jsem na různých lodích a pracoval s mnoha průvodci z celého světa, více či méně zkušenými, více či méně opatrnými, někdy s nadšenci, někdy s takovými, pro které už je potápění po letech, jak se říká čistá Kolbenka. Se všemi jsem si to užil a viděl pod vodou krásné věci. V r. 2014 jsem se na Komodu poprvé nalodil na českou loď Sea Lady a poznal spolumajitele a průvodce v jedné osobě, Milana Musila. Ač jsem o generaci starší, padli jsme si do oka a stali se přáteli. Těch důvodů je více, ale ten hlavní je nadšení pro potápění, touha po dobrodružství, radost z objevování a vztah k přírodě. Díky Milanovi a jeho znalostem oblasti, jsem začal objevovat nové Komodo.

Později si popíšeme i komodskou klasiku, ale začněme lokalitami, na které místní potápěčské lodě běžně nejezdí, dokonce existují takové, a velmi kvalitní, kam se nejezdí vůbec.

MANTA ALLEY

Na Komodo se jezdí na manty. Ale kupodivu, 90% lodí skončí na lokalitě Karang Makassar, nepokračuje dál na jih a Manta Alley úplně vynechá. Je to zásadní chyba. Karang Makassar je zvláštní lokalita. Obrovská plocha korálového štěrku, která tu zbyla po rybaření vlečnými sítěmi, tvoří mělčinu, kde se manty občas krmí, ale rozhodně ne vždy. Moje osobní úspěšnost v pozorování mant na Karang Makassar je zhruba 50% a zároveň je zde obtížnější dostat se k mantám blízko. Pro mě je jednoznačně lepší Manta Alley. Lokalita se nachází úplně na jihu Komoda v mělkém zálivu plném roztroušených skal. Nacházejí se zde jak čistící stanice, tak mělčiny, kde se manty krmí. Počítejte s tím, že mořská voda má díky proudům na jihu Komoda úplně jiné vlastnosti než na tradičním severu. Je výrazně chladnější, tím pádem obsahuje více kyslíku a planktonu. Teplota se může blížit 20°C a je tedy o 8°C chladnější než na severu! Viditelnost nic moc a barva vody má obvykle silně zelený nádech, na rozdíl od severní tropické modré. Ale jsou tu manty, hodně mant, nebojí se potápěčů a dostanete se blízko. Není to ani měsíc, co jsem se naposled z Komoda vrátil a na nejlepším ponoru na Manta Alley jsme napočítali 27 mant najednou. To jednoznačně řadí tuto lokalitu mezi nejlepší mantí lokality na světě. Jsem rád, že se jezdím potápět s ohleduplnými potápěči s kázní a respektem k přírodě. Pouze když mantám dopřejete nerušený přístup k čistící stanici a chováte se klidně, dočkáte se situací, kdy zvědavé manty proplouvají centimetry nad hlavami nebo vás zkoumají svýma obrovskýma očima. Pokud jste u mant dostatečně blízko, tak ani fotografům nevadí horší viditelnost a pořizují zde špičkové záběry. Manta Alley je základní lokalita Komoda a místní manty vás dojmou a přivedou do euforie. Abych nezapomněl, na každém ponoru jsem zde viděl minimálně pět mant.

OSTRŮVKY ZÁPADNÍHO KOMODA

V průlivu mezi ostrovy Komodo a Sumbawa jsem nikdy nepotkal jinou potápěčskou loď. Operátoři možná šetří pohonné hmoty, možná se místních lokalit obávají kvůli silnějším proudům, nejpravděpodobnější bude, že to tady průvodci prostě neznají. Milan mi ukázal, že vynechat západní Komodo by byla zásadní chyba. V průplavu se nachází několik bezejmenných ostrůvků a hned ten první cestou z jihu na sever je pro mě zásadní. V roce 2014 jsme zde pozorovali vzácného žraloka stříbrocípého a letos se mi zde poštěstilo vidět i fotografovat wobegonga queenslandského, kterého jsem viděl poprvé v životě. Je podobný známějšímu wobegongu indonésskému, ale nějaké rozlišovací znaky tu jsou. Je celkově o něco kratší, má užší hlavu, a ne tak bohaté vousy kolem tlamy, jako zmíněný kolega. Zajímavé je, že odborná literatura si není úplně jistá výskytem tohoto druhu v Indonésii, hlavní oblastí je severní Austrálie. Takže bychom měli někomu napsat. Dále se zde dají vidět žraloci lagunoví v poměrně hojném počtu, velká hejna bodloků, kranasů duhových a makrel jednobarevných. Pokud se vydáte hlouběji a budete mít stěstí, narazíte na velkého kanice tukula, kterého jsem jinde na Komodu neviděl.

GPS POINT

Tuto lokalitu tvoří poměrně rozsáhlý ponořený útes u ostrova Banta. Odsud je již vidět nádherný vulkán Sangeang, který je aktivní a často má kouřovou čepici. GPS Point je jedna z pouhých dvou lokalit národního parku Komodo, kde se stále ještě udržela populace šedých útesových žraloků. O to více je s podivem, že zde na jinou potápěčskou loď nenarazíte. Faktem je, že proudy zde mívají podobu peřeje ve šlajsně, rychle se mění směr i intenzita. I když trefíte svůj ponor přesně do slacku mezi přílivem a odlivem, na konci ponoru už opět budete bojovat s proudem. Ale horní hrana reefu je pouhých pět metrů pod hladinou a jsou zde místa, kde se dá schovat a bez námahy provést deco či safety stop. Relativní osamocenost útesu daleko od hlavního ostrova a silné proudy jsou magnetem pro ryby. Čím hlouběji se zanoříte, tím víc ryb i žraloků vidíte. Bohužel je to tak. Severní cíp útesu obtékaný proudy je naprosto magický a řadí GPS Point mezi naprosté top světové lokality. V hloubce 55 metrů se nachází výrazný pinnacle, který je středobodem dění na útesu. Každý druhý ponor zde potkáváme kladivouny bronzové. Žádné hejno, viděl jsem maximálně 4 najednou. Kroužívají zde v proudu velcí žraloci šedí, ve vracáku pinnaclu se skrývá největší hejno chrochtalů na Komodu, kolem krouží desítky velkých barakud – soltýnů tmavopruhých, stovky, možná tisíce malých barakud – Sphyraena helleri, obvykle dále od útesu se zdržuje velké hejno kranasů velkookých a zbylý vodní prostor vyplňují bodloci. Daní za hloubku je méně světla pro focení a kratší ponor. Ale podívaná je to úchvatná a stojí za to. Ale ani vysycovací horní hrana útesu není nuda. Pokud vám to proudy dovolí, pátrejte po velkých sépiích, mláďatech žraloků lagunových pod korály a máčkách korálových. Místní karety pravé jsou velmi přátelské a nic je nevyvede z klidu. Na kotvišti v zátoce ostrova Banta doporučuji noční ponor s velkými žlutými kraby a možná narazíte i na mantu.

Další dvě lokality jsou v itinerářích všech potápěčských lodí, ale stojí opravdu za to a když si vyčíháte ten správný moment, nebude pod vodou zase tak narváno, dokonce při troše štěstí, můžete být pod vodou i sami.

BATU BOLONG

Osamělá skála v průlivu mezi Komodem a Rincou naznačuje silné proudy a nemýlíte se. Ty ovšem ničemu nevadí, dokonce neznamenají ani obtížný ponor, protože se zde potápí vždy v zákrytu v klidné vodě. Opuštění zákrytu by znamenalo bleskové „odfouknutí“ potápěče z lokality a možná i down current do nebezpečných hloubek. Vyskytují se zde žraloci lagunoví, napoleoni, velci kranasové obrovští, ale já zde trávím čas nejraději v pětimetrové hloubce v porostech nádherných zdravých korálů a barevné symfonii malých hejnových rybek. Voda bývá průzračná a každý si zde najde to svoje.

CASTLE ROCK

Naprostá top lokalita, kterou na Komodu nelze vynechat. Druhá lokalita s populací žraloků šedých, uvidíte je na 99%. Žraloci lagunoví v hojném počtu, při slacku schovaní pod korály, za proudu vyplouvají a napodobují šeďáky. Jedna z mála lokalit na světě, kde lze spatřit za jeden ponor 4 druhy chrochtalů, včetně chrochtalů obrovských. Velcí napoleoni nebojácně okukují potápěče, kranasové modroploutví, velkoocí i obrovští loví obrovskou rychlostí v nekonečných hejnech malých chňapalů, v písku pátrejte po malých, ale nádherných murénách nosatých, prodírejte se závějemi bodloků. Při vrcholícím proudu připlouvají na lokalitu často delfíni skákaví, protože ryby bojují s proudem a delfínům se snáze loví. V hloubce kolem 35m se občas nachází unikát, hejno vzácných chňapalů dlouhoploutvých. Málem bych zapomněl na místní fotogenické netopýrníky. Castle Rock je komplexní ekosystém s velkými predátory a nekonečnou zásobárnou potravy v podobě malých ryb. Fascinující představení matky přírody v plné kráse, dalo by se tu potápět celý týden, 3 ponory denně, pokaždé by byl jiný, vzrušující, zábavný.

FLORES

Všechny lodě vyplouvají na komodské safari z přístavu Labuan Bajo na ostrově Flores. Letos jsme si s partou přátel půjčili motorky a vyrazili na desetidenní výlet. Nejvíc času jsme strávili v centrální části ostrova kolem města Bajawa, v kraji lidí Ngada. Lidé Ngada žijí stále velmi tradičním životem, kdy zemědělství doplňují sběrem a lovem. Do moderních náboženství z velkého světa stále míchají své tradiční bůžky a animistické rituály, kdy z kohoutích střev hádají budoucnost. Bez jakýchkoliv cestovatelských příkras, obyvatelé Floresu jsou nadprůměrně milí a přátelští, turisty stále ještě nepovažují za chodící peněženku ale za hosta, návštěva prosté vesnické školy se vám může protáhnout na několik hodin a místní děti vám připraví svojí otevřeností a nadšením z maličkostí zážitek, na který do smrti nezapomenete. Stále víc jsem přesvědčen, že pouze setkávání lidí odlišných kulturně i ekonomicky, nás může posunout dál k lepšímu světu. Děkuji lidem Ngada, že jsem s nimi mohl 10 dní pobýt, dali mi hrozně moc. Při pohledu do šťastných očí, kde štěstí vyplývá zároveň z jednoduchosti, ale zároveň z jasného smyslu života, jsem občas cítil stud ztraceného v cíli, jež zapomněl odkud vystartoval a proč. Vím, že píši klišé, stokrát omletá jinými cestovateli. Takže už dost 😊.