Tethys - potápění v pohodě - Dugong - vzácná hvězda egyptských safari

Z biologie dobromyslného obříka

Dugong byl poprvé popsán a vědecky klasifikován Mullerem v roce 1776. Slovo dugong pochází z malajského "duyung" a znamená "mořská dáma". Další slangové názvy jsou mořská kráva, mořské prase, či mořský velbloud.

Tělo dugonga je velké, zavalité a neohrabané, jeho silná, hladká kůže je po narození světle krémová a jak dugong stárne, přebarvuje se do tmavě hnědé až šedé. Je řídce porostlý krátkými chlupy, což je běžný znak všech sirén, který jim pomáhá při hmatové interpretaci jejich nejbližšího okolí. Přední končetiny se podobají pádlům a dugong si jimi pomáhá při pohybu a krmení, ale hlavním motorem je ocas velrybího tvaru, vykonávající vertikální pohyb. Bradavky se nacházejí hned za předními končetinami, podobně jako u slonů, jejich vzdálených příbuzných. Na rozdíl od sladkovodních kapustňáků, zuby dugongů nerostou celoživotně. Zajímavostí jsou extrémně pevné a těžké kosti, které neobsahují morek. Pravděpodobně se jedná vůbec o nejtěžší kosti v živočišné říši, což zdá se pomáhá dugongům v negativním vyvážení v malých hloubkách. Dugongové jsou obvykle o něco menší než kapustňáci, s vyjímkou amazonských kapustňáků, průměrná délka je 2,7m a váha 250-300kg. Jen zřídka jsou delší než 3m a samice jsou obvykle větší než samci.

V minulosti žili dugongové v celém jižním Pacifiku a celém Indickém oceánu, ale současné rozšíření je smutným zlomkem toho historického. Výskyt je vázán na porosty mořských trav. Poslední útočiště jsou následující: Austrálie (Velký bariérový útes a Shark Bay), Papua New Guinea (Torresův průliv), pobřeží Mozambiku, Keni a Tanzánie, Malajsie (průliv Johor), Filipíny (provincie Palawan, Romblon, Guimaras) a v Rudém moři je to provincie Marsa Alam s rezervací Marsa Abu Dabbab. Celková populace v Rudém moři je odhadována na 4000 jedinců. Populace v Perském zálivu byla zasažena iráckým konfliktem, hlavně úniky ropy do moře, ale přesto je odhadována na cca 7500 jedinců.



Potkat dugonga

Vystupuji jako již tradičně z charteru Travel Servisu, odstojím frontu na dvě malé známky, kterým se říká egyptské vízum a už mě veze "arabus" na jih směrem Marsa Ghaleb, odkud vyplouvají potápěčské safari lodě na jižní cesty. Vítám se s egyptským divemasterem Ahmedem a domlouváme plán na následující den. Ahmed plánuje: "dáme checkdive u Marsa Alamu a pozdravíme místního dugonga". Vůbec tomu nevěnuji pozornost. Dugonga už mi pár divemasterů slibovalo a toto zvíře ve spojení s Egyptem se mi postupně přetransformovalo do podoby Bílé paní, či tibetského yetiho.

Ale je ráno, Ahmed svolává briefing a já vidím, že jsme někde jinde, než kde jsme loni dugonga neúspěšně hledali. Vidím spoustu lodí, staveniště nějakého hotelu a jakýsi vybójkovaný prostor kolem břehu. Asi vyznačená mělčina pro koupáče, říkám si a skepse vrcholí. Buddyho mi bude dělat čerstvá absolventka kurzu OWD a tak se jí začínám věnovat a připravovat ji na první mořský ponor. Ptám se jí zda si můžu vzít na první ponor foťák nebo ne. Uklidňuje mě že není nervózní a že to v pohodě zvládne. Stejně si nejsem jistý, ale aspoň bude mít holka památku, říkám si. Ahmed ještě dolaďuje: "támhle jak jsou ty bójky Vás vysadí zodiak, a vy plavte na písečnou mělčinu směrem ke břehu, porostlou mořskou trávou". Při slově tráva mi lehce cukne koutek. Že by přece? Na minulé lokalitě žádná tráva nebyla. Ale záblesk optimismu mě zase brzy přechází.
Jsme ve vodě a kurzistka se potápí radost pohledět. Těší mě jak jí to jde a ukazuji na mělčinu, že to přece jen zkusíme. Plaveme ne déle než 5 minut, když na hranici viditelnosti zahledneme oblak zvířeného kalu. Ano, mohla by to být méně šikovná kurzistka než ta moje, ale věřte mi, já si byl najednou jistý. To způsobuje dugong jak se pase na dně! Jsme tam, jsme sami dva a dugong. Mám stejné pocity, jako bych opravdu viděl toho yetiho. Ale krotím emoce, foť, třeba za vteřinu zmizí! Fotím a fotím. Ale dugong si nás absolutně nevšímá. Vždy se pase tak 2-3 minuty, pak se vyplouvá nadechnout a hned se vrací ke své travičce. Polevuji ve focení a snažím se vrýt si zážitek do paměti. Jde to snadno, protože k mému údivu, pro dugonga jsme opravdu vzduch. Asi nejvíc mi připomíná vysavač. Široká hubice tlamy opravdu luxuje podmořský trávníček a jestli podmořské potvůrky hrají fotbal, musí dugonga milovat, jak tu travičku zastřihuje exkluzivně nízko. Jsem nadšen jeho zaujetím pro potravu, srovnání s krávou rovněž opravdu sedí. Je vidět, že je to chudá dieta a že toho musí spořádat opravdu hodně a že se asi krmí celý den. Kolem tlamy krouží žlutí kranasi a kontrolují zvířený bentos.





Tak co, je zase čas fotit. Naznačuji Monice, že by měla začít trochu pózovat. Šteluji ji sem a tam a ona i dugong báječně spolupracují. Nevěřil bych tomu, ale nakonec my dugonga opouštíme a ne on nás. Zkusíme ještě najít nějakou želvu, ne?

Vybójkovaný podmořský trávníček Marsa Abu Dabbab mi připravil nezapomenutelné setkání. A zároveň smutně znepokojivé. Co se stane s touto lokalitou, kde kotví deset lodí najednou a 200 potápěčů hledá dugonga? Kde se pobřeží vzdálené asi 50m od dugongova trávníku stane brzy hotelovou pláží? Poslední zprávy jsou takové, že se přístup lodí i potápěčů má více regulovat. Logickým závěrem je úplné zamezení návštěv mořských nemotorů, jako je tomu třeba v Belize s kapustňáky. Dugongové a jejich zranitelný biotop se zlobit nebudou. Budeme se muset omezit na náhodné setkání na blízkých reefech, kam se dugong občas taky vypraví. Bude to velká náhoda a vzácnost, ale chodit k němu domů by se nemělo. Ano, já jsem tam byl a asi bych šel zas, ale zároveň si přeji, aby mi to někdo zakázal. Věčná schizofrenie.

Tomáš Kotouč

informace o biologii dugonga čerpány z www.wikipedia.org

foto: autor








.: